1. Starověké základy evropské kultury a vzdělanosti

K nejstaršímu osídlování dochází v oblastech Předního východu a severní Afriky. V Asii se jedná zejména o povodí řek Eufrat a Tigris, v Africe dolní tok Nilu. Civilizace na těchto územích vytvořily literární díla takové úrovně, že se tradují dodnes. Tím byly položeny základy světovému písemnictví.

Hovoříme- li o středověkých orientálních kulturách, datujeme je přibližně do období 4 tisíce let př.n.l. – 1 tisíc let n.l.. V Evropě vládne v této době ještě pravěk.

Ještě před vznikem řecké literatury se ve 3. až 4. tisíciletí rozvíjely v povodí velkých řek městské státy s vyspělou slovesnou kulturou. Eufrat, Tigris, Ind, Ganga, Nil, Chuang Che, Jank c´Tiang.

a)mimoevropské říční civilizace
Mezopotámie- Území dnešního Iráku. K nejstarším literárním památkám, které se dochovaly písemně, patří literatura mezopotamských kultur (sumerská, akkadská, chetitská). Sumerové, kteří osídlili jižní Mezopotámii už někdy v 5. tisíciletí př. n.l. začali požívat nejstarší písemné znaky, tzv. klínové písmo. Toto písmo přijali s drobnými úpravami i ostatní mezopotamské kultury.
Písmo- vynalezli klínové písmo na hliněných destičkách ; trojhranné rydlo
-první hospodářské, správní, ekonomické záznamy, pokus o účetnictví
Nejstarší literární památky jsou mýty o bozích a mudrcích, nebo
eposy= rozsáhlá epická skladby o hrdinských činech s pomalým dějem a množstvím epizod ; hrdinská ; duchovní ; rytířské
Eposy : Enuma Eliš – vypráví o stvoření světa ; Marduk stvořitel ; sestup Ištary do podsvětí
Epos o Gilgamešovi-nejznámější dílo ; o králi města Uruku z doby kolem 3. tisíciletí př. Kr.; nedochoval se v úplnosti, dodnes se podařilo objevit a rozluštit asi 2000 veršů (původně asi 3800)
-Pravděpodobně sumerský král Gilgameš vládne tak tvrdě, že obyvatelé žádají o pomoc bohy. Ti posílají na zem polodivokého člověka Enkidua. Oba spolu zápasí, ale oba se spolu spřátelí. Zabijí spolu netvora Chuvavu, ale i nebeského býka, kterého seslala bohyně Ištar. Jako trest za urážku bohyně umírá Enkidu. Jeho smrt vyvolá v Gilgamešovi obavy z konečnosti lidského života.. nešťastný Gilgameš se vydává na cesty, aby nalezl tajemství věčného života. Setkává se s člověkem, který přežil potopu světa, Utanapištimem a žádá ho o radu. Ve zkoušce, kterou musí Gilgameš podstoupit neobstojí a tak hledá jinou možnost. Má mu ji přinést květina ukrytá v moři.I když se Gilgamešovi podaří ji nalézt, opět o ni přijde. Vrací se domů a znovu staví Urucké hradby, dílo své nesmrtelnosti.. zjistí, že nesmrtelnost je v lidských činech. Úryvek:
à
Po celý den vál jižní vítr,Dul prudce a zkázu přivodil zemi.Jak bitevní vřava napadal lidi.Bratr již nevidí svého bratra,A lidi z nebe poznati nelze.Tu sami bozi se potopy lekliA prchnuvše vystoupili až k Anovu nebi. ……... úryvek „o potopě“ Přes hradby jsem se naklánělA spatřil, jak mrtvá těla unášejí vody.Což i mně toto souzeno je? Věru je tomu tak.Ani nejdelší člověk nebes nedosáhneAni nejširší zemi neobejme!Až dosud cihla osudu rozhodnutí mi nepřinesla.Do hor chci vstoupit, jméno své proslavit.Tam, kde jméno proslaveno bylo, své chci proslavit jméno.Tam kde jméno nebylo proslaveno, jméno bohů proslavit chci.
Epos byl napsán na 12 deskách, z nichž každá představuje určitý příběh života

Chammurapiho zákoník-první velký odborný spis- sbírka zákonů babylónského krále Chammurapiho. Kamenný reliéf se zobrazeným králem a bohem Šamašem zachycuje 282 zákonných ustanovení z oblasti společenské i hospodářské. Zákony jsou velmi přísné a často odsuzují provinilce k smrti.Společenská diferenciace- za stejný zločin různé tresty. Úryvek:
àJestliže muž ukradl syna jiného muže, bude usmrcen. Jestliže syn udeřil svého otce, uříznou mu jeho ruku. Jestliže muž proboural něčí dům, před tímto otvorem ho usmrtí a pověsí jej. Ten, kdo přijal z ruky zlodějovy ukradenou věc, bude usmrcen. Jestliže muž přijal ve svém domě uprchlého otroka a ten bude v jeho domě dopaden, tento muž bude usmrcen. Jestliže muž oslepil oko syna jiného muže, bude i jeho oko oslepeno.

Egypt
4. tisíciletí př.n.l.
písmo-hieroglifické )obrázkové) , potom kurzívní hieratické pak zjednodušené démotické. Hieroglify psané na papyrus třtinovým perem, nebo vytesány do kamene hrobek a chrámů
Literární tvorba zábavná. Oblíbeny byli milostné písně i hymnické texty oslavující faraóny.. Achnatónův hymnus na slunce. Chvalozpěv na Nil – Úryvek: à
Buď pozdraven , Nile,Jenž prýštíš ze země a plyneš, abys poskytl Egyptu život!Ačkoliv jsi obestřen tajemstvím a skrýváš se i ve dne,Družina bohů tě neustále chválí. Pane ryb, jenž posíláš na jih tažné ptákyZ nichž se žádný nevrátí předčasně,Plodíš ječmen, rodíš pšeniciA svátečně zdobíš chrámy.

Životopisy- autobiografie královského úředníka Sinuheta
Knihy mrtvých-rady pro zemřelé jak se chovat po smrti., byly vkládány mrtvým do hrobek
Naučení-otec dává synovi rady do života. Autorem nejstaršího a nejúplnějšího textu je Ptahhotep. Úryvek:
àMáš mluvit jen tehdy, když víš, že věci rozumíš. Kdo mluví na poradě, má být umělcem.Mluvení je těžší než každá jiná práce a prospívá jen tomu, kdo je ovládá dokonale. Člověka moudrého poznáš podle jeho vědomostí, člověka vznešeného podle jeho dobrých skutků. Nízkostí lze sice dosáhnout bohatství, křivda však nikdy nedospěje k přístavu….Nebuď pyšný, že něco znáš. Uč se od moudrého stejně jako od nevědomce, protože umění žít je nesnadné a žádný umělec nezná všechno, co je třeba znát. Někdy ti může dát dobrou radu i otrokyně tvého mlynáře.

Indie
-3,5 tisíce let př.Kr. počátek literatury
Písmo-na palmové listy, pergameny; vytvořili specifické písmo zvané sanskrt.
K nejstarším textům patří tzv. védy (posvátné knihy-veškeré vědění a představy o vzniku světa) a upanišady(výklad učení k védám; rozhovory učitele a žáka, vyslovují obecné pravdy, základ Hinduismu), které tvoří základ staroindické tvorby. Jsou psány ve verších a jejich obsahem jsou úvahy o světě a smyslu života.
Hymny Arijů na své bohy,kteří jsou zosobněné přírodní síly(vítr, oheň…); představy o světě, vesmíru, posmrtný život, přírodní jevy
Mahábhárata- velice rozsáhlá básnická skladba, jejímž námětem je boj dvou rodů o nadvládu, a to s takovou urputností, že se téměř vyhubily. Nejkrásnější a zároveň nejvíce filozofickou částí skladby je tzv. Bhagavadgíta. Úryvek:
àKdo s rozmyslem očištěným se ukáznil, vytrvalostí zvládl své já, vzdal se zvuku a dalších smyslových jevů, odvrhl vášeň i nenávist, prodlévá v osamění, jí lehce, zkrotil řeč, tělo i mysl, provždy se upjal k sebekáznění pohroužením, uchýlil se k bezvášnivosti,zavrhl osobitost,násilí, nadutost a žádost, hněv a majetek, nemá pocit vlastnictví a je zklidněný – je hoden ztotožnit se s brahma.

Rámajána-opěvuje život a činy prince Rámy, který se zamiloval do krásné Síty a žije ve vyhnanství. Síta je unesena králem démonů a za pomoci opičího krále Hanumana ji Ráma osvobodí.manželé překonávají všechny nástrahy a nakonec se šťastně vracejí i do královského paláce a Ráma se ujme vlády.
Kámasútra-umění milovat
Kálidása-největší básník staré Indie ; šest ročních období, meghadút ; podle něj je žena rovnoprávný partner ve vztahu

Persie
Na území dnešního Íránu a střední Asie se rozvíjela perská literatura. K nejstarším památkám patří ústně tradovaná Avesta, zapsaná ve 4. století. Autorem je filozof a kazatel Zarathustra.Je to sbírka náboženských textů. Modlitby,mýty, právnické texty

Čína
Literární a kulturní centra se od 2. tisíciletí př.Kr. soustředila u povodí Žluté řeky Jang c´Tiang. své znalosti chránili Číňané tzv.Velkou čínskou zdí
Prvky buddhismu, konfucialismu a taoismu prolínají čínskou tvorbu.
Konfucius-velký filozof,jeho základním dílem je kniha Hovory. Kladl důraz na ušlechtilost, mravní sílu a etiku, na jejichž zásadách vzniká harmonická společnost. Jeho názory byly obdivovány evropskými filozofy v době osvícenství.
Písmo-znakové písmo ; papír nebo hedvábí, štětec
Kniha písní- obrazem čínské lidové tvorby. Shrnuje písňovou tvorbu 12. až 7. století př. Kr.
Tu-Fu-básník, pesimista, sociální kritika, problémy, kritika vládce, vládnoucího systému
Li-Po-tulák, nad věcí, optimismus. Anakreónský typ.. Tématem byla příroda, vztahy mezi lidmi, přátelství, víno, volnost,sarkasmus.

Arábie
Původní vlastí Arabů je Arabský poloostrov. Již od dávných časů byli obávanými pro svou bojovnou a expanzivní povahu.
V 7. století bylo n.l. bylo založeno muslimské monoteistické náboženství, zvané islám. Je základem celé arabské kultury a jejího myšlení. Zakladatelem je prorok Mohamed, ke kterému prý promlouval Alláh.
Učení Mohameda bylo zapsáno až po jeho smrti. Tím vznikl Korán, který se skládá ze 114 súr (kapitol)
Muslimové podle koránu mají 5 povinností:
-alespoň jednou za život podniknout cestu do Mekky
-pětkrát denně se modlit směrem k Mecce
-postit se měsíci ramadán
-vést tzv. svatou válku za svou víru
-platit náboženskou daň
Z tvorby epické jsou nejznámější příběhy Tisíc a jedna noc. Nejsou to jen známé pohádkové příběhy, ale jsou prolnuty filozofickými úvahami o životě a jeho smyslu.

Hebrejská
Má dodnes velký vliv na evropskou kulturu.
Starý zákon- nejznámější spis ; soubor textů. Je základem židovského náboženství, ale přijalo ho i křesťanství. Většina jeho částí vznikla 1. tisíciletí př. Kr. Židé rozlišují na tři oddíly:
Tóra(pentateuch) neboli 5 knih Mojžíšových:
Genesis-první, nejznámější. Popisuje stvoření prvních lidí Adama a Evy.protože ochutnali zakázané jablko ze stromu poznání,byli vyhoštěni z ráje.Narodili se jim dva synové, Kain a Ábel. Kain spáchal první zločin když ze zloby a závisti zabil bratra Ábela. Na světě se objevovalo stále více prohřešků, a tak byl lid potrestán potopou trvající 7 dní a 7 nocí.Uchráněn byl pouze Noe, který postavil archu. Zde přežil jeden pár od každého druhu.Lidé však ani nyní nepřestali dělat zločiny a vystavěli babylónskou věž. Bůh je za to potrestal zmatením jazyků.
Exodus-utlačování židů, 10 katastrof,Mojžíš, 10 přikázání
Levicius-přikázání
Numera-rody, rodokmeny, války
Deukronomium-dovedení do země zaslíbené
Proroci-skutky a výroky proroků, kteří předpovídali příchod Mesiáše, spasitele
Svaté spisy-básnické knihy obsahující básnické knihy Žalmů, Jób,Přísloví, Šalamounova píseň písní, Úryvek:
Jak jsi krásná, má miláJak jsi krásná!Tvůj zrak se třpytí jako holoubciVe stínu závoje.Tvé vlasy jsou jako stádo koziček,Které se vlní svahy giládskými.Tvé zuby jsou jako ovce před střiží,Když vyšly z koupadla,A všechny budou míti dvojčátkaA neplodná z nich není ani jediná.Jak karmínová šňůrka jsou tvé rtyA ústa tvá jsou spanilá,Tvá skráň je prasklý granátový plodVe stínu závoje. Jako věž dávidova je tvá šíjS ochozy kolemA tisíc štítů na ní zavěšeno,A vesměs štítů rytířských.Tvá ňadra jsou jako dvě mláďátka,Dvojčátka gazelí,Která se pasou v liliích.Můj milý je krev a mlékoA nezaniká mezi tisíci,Jeho hlava je jako hlava ryzí,Kučery jako trsy plodů palmových,Černé jako havran.Oči jeho jsou jako holoubci Při řečištích plných vod,Koupající se v mléceSedíce nad hojností.Tváře jeho jako záhon balzámuNa kterém rostou vůně.Jeho rty lilieRosící myrhu tekutou.Ruce jeho prstence zlaté,Vykládané taršíšem.Břicho jeho je kus slonoviny,Vykládané lazurem.Lýtka jeho sloupy mramorovéNa zlatých deskách…..

Z hebrejštiny byl starý zákon přeložen do řečtiny(tzv. Septuaginta) i do latiny (Vulgáta). Křesťanství přidalo v prvním století ještě Nový zákon, který je sepsán řecky.




b)antická kultura
Od 2. tisíciletí př.Kr. osídlovaly jih Balkánského poloostrova řecké kmeny. Výhodná poloha na rozhraní Evropy, Asie a Afriky jim umožnila převzít literární a kulturní znalosti starověkých národů. Řekové mohli tedy rychleji rozvíjet osvojené znalosti a neztráceli čas hledáním základů. Na základě fénického písma si vytvořili vlastní znakový systém. Antická literatura zahrnuje jak řecké, tak i římské písemnictví.

Řecká literatura
-období archaické (do 5.st. př.Kr.)
-období atické (5.-4. st. Př. Kr.)
-období helénistické (4.-1. st. Př. Kr.)
Archaické období
V Řecku se nejdříve rozvíjí ústní epika, písemné zápisy vznikají až později. Z tohoto období se dochovali dva nejstarší eposy, psané hexametrem.*
Homér-slepý básník. Je považován za autora dvou nejstarších eposů Ilias a Odyssea. Eposy vznikly údajně v 8 století př. Kr.. Zachycují skutečné i mýtické události v Trojské válce.
Ilias-líčí 52 dní z posledního roku celkem desetiletého obléhání Tróje a hlavním motivem je Achilleův hněv na Agamemnóna za to, že mu odňal jeho zajatkyni. Achilleus odmítá dále bojovat, a způsobí tak smrt svého přítele Patrokla, který bojuje za něj. Achilleus se mstí a v souboji zabije Hektora, syna trojského krále Prima, i když ví, že ho za to čeká vzápětí vlastní smrt. Příběh obsahuje řadu vedlejších událostí, autor podrobně líčí krajinu i postavy.
Odysseia-líčí osudy ithackého krále po skončené válce, jeho bloudění a dobrodružství. Podobně jako Ilias zachycuje epos jen posledních 41 dní Odysseovy cesty, která trvala 10 let, a zavedla hrdinu na ostrov obra Polyféma, kterého oslepil, protože vraždil jeho spolubojovníky, ke krásné nymfě Kalypsó která mu slibovala nesmrtelnost, pokud si ji vezme, s čarodějkou Kirké, Sirénami,obludami Skyllou a Charybdou. Tohle vše se dozvídáme z Odysseova vyprávění Fajáckému králi.Poté se Odysseus vrací na rodnou ithaku a zabíjí se synovou pomocí všechny nápadníky své věrné ženy.
Pro řecké eposy je příznačné to, že lidé a bohové zde tvoří jednotu.Bohové vystupují jako lidé, stejně se chovají,ale na rozdíl od nich nepociťují strach.Rozdíl mezi bohem a člověkem není tak výrazný,jak kázalo středověké náboženství. Nejvyšším bohem Řeků by Zeus (u Římanů Jupiter), který s manželkou Hérou (u Římanů Juno) a ostatními bohy vládnul na hoře Olymp.
V této době se rozvíjí jak epika tak i lyrika:
Lyrika monodická:Jádrem je sólový zpěv, doprovázený lyrou. Střediskem se stal ostrov Lesbos. Básnířka Sapfó (6. století př.Kr.)- zřídila na ostrově Lesbos Dům múz. Zde opětovala tělesné rozkoše i krásy dívek zasvěcených bohům a umění. Známá je její báseň Modlitba k Afroditě: úryvek: à
Afrodito, na zdobném trůnu, věčná,Dcero Dia předoucí lsti, ó prosím,Nepokořuj trudy a útrapami,Paní, mé srdceSem přijď, jakos jindy už vyslyšela,Hlas mé prosby znějící k tobě z dálky,Vystrojila zlatý svůj vůz a přišla Z otcova domuKrásní, rychlí vezli tě opeřenciZ nebe středem ovzduší zářivého,Svými křídli víříce hbitě v letuNad černou zemíMžikem byli u cíle. Ty, ó božská,Mělas úsměv na tváři nesmrtelné A ty ses mě tázala, co mě bolíA cože tě volám,Po čem opět vášnivým srdcem toužím,Co bys ráda. „Koho má Peitho zasePřivést tvému přátelství? Kdo ti, Sapfó,Působí bolest?Prchá-li ti, brzy tě stíhat bude,Nechce-li tvých darů, však dávat bude,A když nemiluje, však rychle vzplane,Třebas i nechtíc!“Přijď i nyní ke mně a vysvoboď měZ těžkých dům a vše, co si přeje mítiSplněno mé srdce, mi splň: ty samaPomoz mi v boji!


Tvůrcem líbivé,povrchní, dvorské lyriky byl Anakreón
Lyrika sborová-Píseň je spojená s tancem, doprovází ji hudební nástroj. Největším představitelem je Pindaros.
Epika-dostává novou tvář především díky Aisópovi (česky Ezop)- 6. století př. Kr.- zakladatel bajky

Atické období
Nejdůležitějším literárním žánrem je antické drama. Centrum se přesouvá do Athén, kde byly položeny základy řecké demokracii.
Drama vzniklo z obřadních her věnovaných kultu boha Dionýsa. Hlavní žánry představují tragédie a komedie. Drama se hrálo pod Athénskou Akropolí pro všechny vrstvy obyvatelstva. Tragédie probouzela soucit s hrdinou, strach o jeho osud. Komedie zesměšňovala některé rysy člověka nebo jednání, vymykající se běžné situaci. Zpočátku byli hry představovány pouze chórem, který zpěvem a tancem ukazoval děj. Postupně je na jeviště zaveden samostatný herec.
Řecká tragédie dosáhla své proslulosti hlavně díky třem dramatikům:
Aischylos- zakladatel antické tragédie. Uvedl na jeviště postavu druhého herce.V jeho dramatech se obrazili jeho zážitky z bitev. Jednou tragédií reagující na válečné zkušenosti jsou Peršané. Aischylos je tvůrcem trilogie Orsteia (Agamemnón, Oběť na hrobě, usmířené Lítice). Líčí zde Oresteův čin jako spravedlivou odplatu. Další hry: Upoutaný Prométheus, Sedm proti Thébám, Prosebnice
Sofoklés-rozkvět antické tragédie. Na jeviště zavádí třetího herce. Stejně jako Aischylos zpracovává téma Oresteovy vraždy v tragédii Elektra-Nazváno po Oresteově sestře, která čeká na svého bratra, aby pomstil otcovu smrt,ale dostává falešnou zprávu o jeho smrti. Rozhodne se, že pomstu vykoná sama, ale v té chvíli se vrací Orestes a trestá vrahy.
Anitgona-odehrává se v Thébách,kde se zmocnil vlády král Kreon po bratrovražedném boji Antigoniných bratrů Eteokla a Polyneika. I přes Kreonův zákaz Antigona pohřbí Polyneika, a je proto odsouzena- zaživa zazděna. Veřejné mínění však stojí na straně Antigony. Kreonův syn, který miluje Antigonu se probodne dýkou.
Král Oidius- tragédie. O životě muže, kterému je dáno osudem zabít svého otce Laia a vzít si svou matku za manželku. Když ve městě vypukne mor a bůh Apollón věští, že mor přestane, dokud bude žít Laiův vrah, Oidipus pátrá po vrahovi. Jakmile zjistí pravdu, zabíjí matku a oslepí se a odchází z města.
Euripídes-velkým zastáncem athénské demokracie. Zabývá se postavením žen ve společnosti.Médeia- hra ve které je téma zrazené lásky
Komedie vzniká později než tragédie, a to ze satirického dramatu
Aristifanés- Díla: jezdci, Mír, Vosy, Žáby

Vrchol řeckého umění nepředstavuje pouze dramatická tvorba, ale i filozofické učení. Sokrates učil formou dialogu. Byl popraven, protože kritizoval athenskou demokracii. Jeho žák Platón založil filozofickou školu akademii. Je autorem mnoha spisů, psaných formou dialogů. Jejich ústřední postavou je Sokrates. Platóna považujeme za zakladetele objektivního idealismu. Tvrdil, že svět je odrazem světa idejí. Spisy: Obrana Sokrata, Faidros, Symposion
Aristotelés-vychoval Alexandra Makedonského. Přestože byl Platónův žák, nesouhlasil s jeho názorem na svět idejí. Tragédií se zabývá ve svém díle Poetika, v rétorice zase upřesňuje základy řečnického stylu.
Hérodotos-psal prózu. Je považován za zakladatele dějepisu. Historie

Helénistické období
Centrem říše se stává Alexandrie, kde byl založen Museion a obrovská knihovna. Odtud pochází nejstarší katalogy, řazené podle katalogizačních lístků
Menandros-komedie- Čí je to dítě, Škarohlíd
Tragédie nezaznamenala většího pokroku. Poezie ukazuje na krásnou, ničím nezkaženou přírodu.-Theokritos

Římská literatura
Římané si mocensky podmanili Řeky a přebírali jejich hodnoty. Přeložili do latiny Iliadu i Odysseu a mnohé tragédie a komedie. Prvním překladatelem byl Levius Andronicus. Římská literatura vytvořila tzv. římskou komedii. Vznikla na základě helénistické nové komedie přidáním lidových prvků. Komedie má rysy frašky- vulgární humor. Hrdiny jsou nevěstky, kuplíři, vychytralí otroci.
Titus Maccius Plautus- představitel římské komedie- pod jeho jménem se dochovalo přes dvacet her, často adaptací řeckých her. Jeho hry jsou prolnuty písněmi : Lišák Pseudolus, Amfitrión, Chlubný voják, komedie o hrnci, blíženci
Catullus-tvořil milostnou lyriku se zážitky hluboké lásky i zklamání a bolesti, ovlivněný básněmi řecké básnířky Sapfó. Úryvek à
Nenávidím a miluji. Proč tak činím, se možná tážeš
Nevím, však že je tomu tak, cítím a trápím se tím. Catullovo dvojverší z cyklu Láska k Lesbii
V klasickém období se rozvíjí řečnictví- Marcus Tullius Cicero- jeho spisovný jazyk se stal normou klasické latiny
Gaius Julius Caesar- vynikla v dějepise- Zápisky o válce galské
Publius Vergilius Maro- své myšlenky o napravení a obnově římské mocnosti formuloval ve svých dílech, z nichž nejznámější jsou zpěvy pastýřské a zpěvy rolnické. Vrchol jeho tvorby představuje Aeneis.

Vergilius se stal hlavní postavu v Danteho Božské komedii.
Publius Ovidius Naso-Byl jedním z nejznámějších básníků římské literatury. Napsal: Proměny-snaží se zde zachytit proměnlivost a pomíjivost světa ; Umění milovat-zde překvapil svou milostnou fantazií
Ovidius se dostal d vyhnanství odkud psal žalozpěvy.
Proti násilnostem římské armády se postavil Lucius Annaeus Seneca- vychovatel císaře Nera. Také Gaius Petronius ve svém spise Satyrikon ukazoval na směšné lidské chování.
Marcus Aurelius-císař-filozof ; nadšený stoupenec stické filozofie a byl přesvědčen, že vesmír je řízen vyššími bytostmi s nimiž má člověk spolupracovat. Své filozofické úvahy sepsal v řecky psaných poznámkách, které nazval Hovory k sobě. Úryvek:
àZahleď se ve své nitro! Tam uvnitř je zřídlo dobra, které je schopno stále tryskat, jestliže se k němu stále prokopáváš. Umění žít má více podobného se zápasnickým než s tanečním, totiž v tom smyslu, že musíš stát pohotově a nekolísavě tváří v tvář úderům i nepředvídaným.

Období 3.-6. století je zváno obdobím úpadku. Roku 395 se římská říše rozdělila na západořímskou a východořímskou. Římská literatura přestala existovat, nikoliv však latinský jazyk a kultura.

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=6640