Řecká a římská filozofie po Aristotelovi. Helénismus
Helénismus
Doba od smrti Alexandra Velikého a Aristotela, kolem r. 332 pnl – náš letopočet,
Říše A. V. se rozpadá, šíření řecké kultury dále pokračuje hlavně v zemích Předního Východu, řečtina -> řečí dvora a duchovní elity, v Makedonii, Sýrii, Egyptě

Řecká kultura
Základ všeobecné vzdělanosti, působí na orient, ale sama je ovlivňována prvky této kultury, pozbývá národního charakteru, stává se kosmopolitní kulturou všeho lidstva
Dnes nazývána helénismus – od 19. st. německý historik Droysen
Centrum v Aténách – scházejí se zde lidé z různých zemí, aby se vzdělávali, na místech, kde dříve vyučovali S. P. A., další centra Alexandrie

Římská kultura
V Římě centrum, sjednocení celé Itálie, dobývá řecké a helénské státy u Středozemního moře
Řecké vlivy ovládají i Řím, ale i řecká kultura je ovlivňována Římem – řečtí umělci, stavitelé, tragedie a komedie překládány do latiny, řecká vzdělanost a filozofie, Římané rozvinuli teorii práva, správa státu, etické prvky, mravný jedinec = stavební kámen státu
V centru pozornosti je člověk, odklon od přírody /od sofistů/
1. stoicismus
2. epikureismus
3. skepticismus
4. eklekticismus
5. novoplatonismus

1. Stoicismus
Zenon Stoik – 4. – 3.st. pnl, založil školu v Athénách, „stoa poikilé“ = v barevné sloupové síni -> stoicismus, sebevražda
fáze: střední stoa – Poseidonios
: mladší stoa – Seneca, Marcus Aurelius – Hovory k sobě, Epiktetos
stoické myšlení navazuje na kynické učení /Diogénes/, ovlivněno Herakleitem
systém má 3 části: 2 předstupně – logika, fyzika
: hlavní – etika
logika vychází z Aristotela – rétorika /jako monolog/, dialektika /umění mluvit a myslet s ostatními/, zkoumají vztah jednotného a obecného v duchu Aristotela
zkoumání musí vycházet ze zkušenosti -> empirici
zkušenost zapisuje do čisté desky, člověk při narození = tabula rasa
základní 4 kategorie /substance, kvalita, kvantita, relace/
fyzika: materialistická, existuje jen tělesné, monistická, světu je vlastní zákonitost – deterministi, logos, nús, rozum, duše, prozřetelnost = Bůh – panteismus
etika: odlišit dobro od zla a lhostejnosti, kritériem je rozum, dobré = rozumné, člověk je obdařen rozumem -> měl by se jím řídit, je schopný pochopit božskou zákonitost, nerozumný život = nectnost
lhostejnost = smrt, nemoc, chudoba, otroctví, pohana
důležité to rozpoznat, těžké, při poznávání jsme omezováni afekty = pudy a vášně, matou rozum – předstírají, že špatné a lhostejné je hodnotné, při ovládnutí člověk usiluje o špatné, člověk s nimi musí bojovat, cílem překonání afektů a duše osvobození od vášní = apotheia pak je člověk moudrý, nezávislý, svobodný, šťastný, spravedlivý, jedná podle zákona, ostatní jsou pošetilí
kynická etika, ale stoikové ji ještě překonávají -> věcem přiznávají hodnotu – manželští, rodina, stát
rozdíly:
kynici: učení je egoistické, mudrc žije pouze pro vnitřní svobodu, neorientuje se na ostatní
stoikové: chválí přátelství mezi moudrými lidmi, požadují spravedlnost, lásku k člověku, ke všem lidem /otroci, barbaři/, člověk = svobodný řecký a římský občan
vzniká myšlenka humanismu – středem pozornosti je člověk jako důstojná bytost
Význam a vliv stoicismu:
1. stoická nauka o mravném plnění povinností splynula s postojem vládnoucí vrstvy
2. na pozdější filozofii – G. Bruno, Decarta, E. Canta, Spinóza, Goethe, Schiller
3. vztah ke křesťanství – připravit pro něj půdu -> hlásá asketickou morálku, pohrdá vnějšími statky, láska k lidem, Bůh = světové dění řídí – ne hned

2. Epikurejci
= usiluje o pohodlný a požitkářský život
Epikuros /341 – 270 pnl/ ze Sámu, hlavní představitel
Syn vědmy, chodí s ní k lidem, vidí smrt, bídu, strach z bohů -> pro člověka je to dobrovolné otroctví, měl by se od toho osvobodit
V Athénách založil Zahradu Epikurovu – družný život s přáteli -> názor, že holduje smyslové rozkoši, věnuje se smyslovému požitku,
„Žij skrytě.“ – nezajímá se o politiku, přednost životu v soukromí před politikou
Nauka: logika a fyzika – předstupeň k etice, pouze pokud logika učí, jak zabránit omylům
Fyzika - svět lze vysvětlit z přirozené souvislosti věcí, navazují na atomisty /Demokritos/, svět je stvořen z částic
Učení o deklinaci = atomy se pohybují z vlastní vůle, člověk z atomů -> svobodný
Bohové svět nestvořili a nezasahují do něj, žijí mezi světy, nestarají se o lidské záležitosti -> chce lidi zbavit strachu před bohy a nadpozemskými mocnostmi, strach má negativní vliv na duši –> lépe si užije života
Neholduje smyslové rozkoši, cílem je blaženost = získávání slasti a vyhýbání se strastem, usilování má řídit rozum –> nemůže dojít k výstřednostem, zbavení se strachu, cílem radostné rozjímání a vyvážení ducha = ataraxie = nejvyšší blaženost
duše i tělo jsou smrtelné, po smrti všechno skončí, smrt bezvýznamná – užít si života
Člověk má pěstovat přátelství s vybranými lidmi, pocit dávání má vyšší hodnotu než příjímání
Žáci jeho filozofii moc nerozvinuli, nezůstaly spisy
O epikureismu psal básník Titus Lucretius Caro /98 – 55/

3. Skeptici
Pochybovači, skepsis = hledání, zkoumání, nazírání
v této škole dostalo negativní charakter – pochybování, pravé poznání nemožné
Existuje mnoho fil. systémů, na ně nekriticky náhled – pochybnosti o filozofickém poznání
3 periody skeptické filozofie:
starší – Pyrrhon /360 – 270/
střední – akademická skepse, sídlem je platónská Akademie, Arkesilaos, Karneades
mladší – Ainesidémos, Sextus Empeirik
Pyrrhon z Elidy 4. – 3. st. pnl
S Alexandrem Makedonským do Indie
Nejlepší zdržet se úsudků = epoché:
1. Nejsme schopni říct, jaké věci jsou ve své podstatě, ale jenom jak se nám jeví.
2. O všech tezích můžeme pochybovat. O všem můžeme mít protichůdné názory.
3. Neexistuje kriterium pevné pro hodnocení, poznávání věcí. Nemáme jistotu. Lepší se zříci úsudků = epoché, máme být lhostejní – výsledkem je klid ducha, rovnováha = ataraxie
Střední období
Rozvíjí se v probabilismus
Nemůžeme-li dojít ke 100% jistotě, musí nám postačit určitá pravděpodobnost.
Mladší období – navazuje na učení Pyrrhona – nauka o tropech, tropos = hledisko, které dokazuje nepoznatelnost pravdy
1. hodnotíme věci přes lidský přístup, proč si myslíme, že jsme lepší?
2. Poznání je subjektivní, individuální vývoj
3. Věci se mění – dialektika
4. My sami se měníme
5. Různé názory na mravnost jsou relativní
6. Agnosticismus
7. Smysly klamou

4. Eklekticismus
Eklego = vybírám, skládá se z různých myšlenek, abstrahovány z různých filozofických systémů názorů, v Římě, v Alexandrii
Římský eklekticismus
Smysl pro praktičnost, utilitarismus, právo musí být v souladu s morálkou
Marcus Tulius Cicero
akademická zkoumání, o nejvyšším dobru a zlu, seznámil širší okruh zájemců s informacemi o dějinách filozofie
Alexandrie – židovská, řecká, orientální kultura, řecký překlad Starého zákona Septuaginta
Filon – žid, /1. st. nl/,
horší styl než Cicero, obsahově zajímavé myšlenky, 3 druhy poznání:
· Písmo svaté /nejvyšší autorita/, rozpracoval alegorické výklady, vysvětlení Boha – neurčitý, nepoznatelný, nedosažitelný
· Řecká filozofie: Platon, Aristoteles museli znát knihy Mojžíšovy, dospěli k pochopení pravdy
· Osvícení: Bůh nám zjeví pravdu

4. Novoplatonismus
/2. – 6. st./
zakladatel Ammonios Sakkas z Alexandrie /2. – 3. st./, Plotínos /3. st./ - narodil se v Egyptě, v Římě založil fil. školu, jeho žák Porfyrius – sebral 54 jeho spisů, popularizoval jeho myšlenky, mystika, převládá teologie, snaha vyložit dílo Platona, ale odlišnosti, posun
v centru etika a nauka o člověku, snaží se vysvětlit původ všeho jsoucího – výsledek postupného vyzařování božské bytosti = emanace, duše zapomene na svůj původ, nejvyšší cíl člověka: opětné sjednocení s Bohem, cesta: ponořit se do svého nitra, oprostit se od okolního světa v duši je to božské v nás -> spojení nevědomé a extatické s Bohem
společné s nirvánou, vliv Indie

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=6488