Autorem je Michal Soukup (migon@atlas.cz)
Referát/slohovou práci je možno uveřejnit pouze na stránkách www.maturita.cz jehož provozovatelé mají výhradní právo na distribuci na internetu.
Jakékoliv jiné využití kromě odevzdání ve škole či použití jako podkladů pro jiné práce bude bráno jako porušení autorských práv, které se na toto dílo vážou.
Tato práce byla hodnocena známkou 1. :-) .
PS: kontrolujte po mě pravopisné chyby jsem na CJ prase.

M o l i é r e


(*1622- +1673)


Narodil se 15. ledna 1622, jako prvorozený syn do rodiny Jeana Poquelina. Původně měl převzít otcovo řemeslo a stát se tak čalouníkem a obchodníkem. Jeho otec byl velice ctižádostivý, protože roku 1631 zakoupil královskou licenci a stal se tak komorním čalouníkem. Moliérova rodina žila v Paříži v domě „U opic“.
Jako prvorozenému mu mělo mu být umožněno vzdělaní. Když mu bylo deset let umřela mu matka. Po tom co se jeho otec opět oženil stěhovala se jeho rodina do rozlehlého měšťanského domu blízko tehdy proslulé pařížské tržnice.
Zjistilo se, že na mladého Jeana-Baptista, měl patrně veliký vliv jeho dědeček, který ho vodil na přestavení Tabarina*
a jiných lidových umělců. V pozdější době ho vodil i do skutečného divadla v Burgundském paláci. Jeanův otec byl proti těmto vycházkám a Jeana posílá roku 1632 do jezuitské koleje.
Zde se Jean až do roku 1639 věnoval studiu. Studoval především latinu, historii, zeměpis, matematiku a teologii. Ve škole získal znalosti antické literatury a přišel zde do styku i s divadlem. Žáci předehrávali klasické antické autory např. Terentia. Později, když se stal dramatikem, čerpal inspiraci právě od těchto autorů. Po odchodu z College de Clermont se Moliére ještě dva roky věnoval studiu práv. Po tom, co dosáhl titulu licenciáta, se vrátil k otcovu řemeslu a stal se komorním čalouníkem. V roce 1642 se po nepříjemné zkušenosti s králem Ludvíkem XIII. Rozhodl opustit společenskou dráhu.
Nechal si vyplatit podíl dědictví po matce a o tři dny později 6.ledna 1943, se zříká funkce královského čalouníka.
V červnu téhož roku podepisuje smlouvu s herečkou M. Béjartovou o založení tak zvaného „Skvělého divadla“.
Po dlouhých a nákladných přípravách zahájilo toto divadlo svou činnost 1.ledna 1644. Zanedlouho potom shořelo známější divadlo Le Marais a část herců přešla do divadla Moliérova.
Právě na převodní listině, která byla za tímto účelem zhotovena se poprvé objevuje pseudonym Moliére (užíval ho pravděpodobně kvůli pověsti své rodiny). V té době se stal ředitelem souboru, avšak ten se po dvou letech rozpadl. Moliére se dostal do vězení pro dlužníky, ale tam dlouho nepobyl díky přátelům, kteří mu z vězení pomohli. Roku 1646 se připojil ke kočovné divadelní skupině, které hrála především na jihu Francie. Později se stal ředitelem tohoto souboru. Toto období kdy působil jako herec, ředitel, režisér a dramatik zúročil později ve své práci. Roku 1658 se Moliére vrátil se svým souborem do Paříže. Hrál zde v královském paláci v Louvru před panovníkem Ludvíkem XIV. Hrál Corneillovu tragédii Nikomedes.
Po jejím úspěch požádal krále hrát frašku Zamilovaný doktor.
Hra se nedochovala, ale byla již předtím s úspěchem hrána v jižní Francii. I panovníka zaujala a Moliérova skupina v zápětí obdržela písemné povolení hrát v paláci

Petit Bourbon.
Dále, také získala označení „Troup de Monsieur“ (pod patronací králova bratra). Úspěch jeho dalších her Směšné preciózky (1659), Sganarel (1660), Škola pro muže (1661), a zejména hra Škola pro ženy (1662) vyvolali skandály, ale produkovaly také závist a pomluvy. Pařížské publikum si Moliérovu skupinu brzy oblíbilo, panovník byl taktéž jeho velkým divákem. Roku 1663 Moliérovi Ludvík XIV. udělil dvorní penzi a o dva roky později převzal soubor do svých osobních služeb. V této době psal Moliére Nový druh her, baletní komedie (pomáhal mu hudební skladatel Lully). Ty měl král obzvlášť rád a všeobecně se těšili veliké oblibě. Roku 1664 k příležitosti versailleských slavností 12.května uvedl svoji první velkou hru Tartuffe.
Hra měla podtitul- Hra o pokrytci neboli svatoušek
a byla satirická, proticírkevní. Církev však udělala protiútok a po předpremiéře byl Ludvík XIV. donucen tuto hru dočasně zakázat. Někteří kněží Moliéra označovali za ďábla v lidské podobě. Zanedlouho po tom, následovala arcibiskupská klatba.
V této době Moliére píše celou řadu vynikajících her – především Dona Juana (1665), Misantropa(1666),Jíru Dandu (1668), Lakomce(1669),Měšťáka šlechticem(1670), Učené ženy (1672). Když roku 1673 (17.února) po představení hry Zdravý nemocný umírá na chrlení krve, nesmí mu žádný kněz udělit poslední svátost. Církev se rozhodla, že musí ze světa odejít jako ateista a to pro výstrahu budoucím buřičům. Moliérova žena Armanda a jeho přátelé žádají v největší nouzi krále, který jediný může církevní nařízení zrušit. Ale nenávist kléru jde doslova až za hrob. Moliére byl pohřben bez obřadu po setmění, ale jeho pozůstatky byly záhy na příkaz církevních hodnostářů vykopány a přeneseny do hromadného hrobu neznámo kam. Církvi se však nepodařilo tímto činem vůbec nic, Moliére se stal pýchou francouzské ho umění a divadelního světa vůbec.

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=6416