Drama vzniklo z obřadních her věnovaných kultu boha Dionýsa. Drama se hrálo pod athénskou Akropolí pro všechny vrstvy obyvatelstva. Náměty pocházely z mytologie a v pozdějších dobách i ze všedního života. Zpočátku byly hry představovány pouze chórem, který zpěvem a tancem ukazoval děj. Postupně byl na jeviště zaveden samostatný herec.

Nejstarší české dochované drama je „Mastičkář“ – zlomek velikonoční hry. 3 Marie jdou, mají vonné masti a chtějí balzamovat Kristovo tělo. Obraz středověkého tržiště, šarlatánství prodavače mastí a léků. Je zde zobrazen život měšťanský a lidový a to se smyslem pro skutečnost. Projevuje se to v řeči o vulgarismech. Střídání českých a latinských veršů – makaronismy.
V období vrcholného feudalismu nalézáme českou hru „Hra veselé Magdalény“. Oficiální drama v období baroka je představováno jezuitskými hrami, převážně latinskými s biblickou tématikou. Autorem Karel Kočvara.
V literatuře pololidové se odráží měšťanská tvorba frašky. František Kocmánek – zachováno 7 her, hry s náboženskou tématikou, zejména velikonoční „Salička“, soudobá tématika „Komedie o Turecký vojně“.

Od 2. pol. 17. století se objevuje loutkové divadlo Matěje Kopeckého. Prvotním úkolem Obrozeneckého divadla bylo zajistit pravidelná česká představení, vychovat české herce a vytvořit původní české hry. První scéna vznikla v Kotcích, později ve Stavovském divadle. V letech 1786 – 1789 fungovala Vlastenecké divadlo Bouda. V Boudě byly hrány hry klasiků v překladech Moliére, Shakespeare, Schiller … ale i původní veselohry – Prokop Šedivý – „Masné krámy“, „Pražští sládci“.

Václav Kliment Klicpera (1792 – 1859)

- pocházel z Chlumce nad Cidlinou, je považován za dramatického předchůdce Josefa Kajetána Tyla. V Praze učil na gymnáziu např. Nerudu, Hálka, Friče.

Dílo:
1. „Hadrián z Římsů“ – děj dramatu se odehrává roku 1329 na hradu Čelákově. Pán na Čelákově rytíř Světislav chce provdat svou jedinou dceru Ruměnu za Hadriána z Římsů. Ruměna miluje Želmíra, který má strach se o ni ucházet protože není urozeného původu. Do příběhu vstupuje Želmírův přítel Soběbor a chce Želmírovi a Ruměně pomoci. Převléká se za falešného Hadriána. Skutečný Hadrián zatím sedí ve vězení, kde se mu zjeví duch, který mu řekne že by jej sňatek s Ruměnou stál život. Ruměnu si nakonec vezme Želmír a Hadrián se ožení se Světislavovou sestrou Jenovéfou.

2. „Rohavín Čtverorohý“

3. „Divotvorný klobouk“

Jan Nepomuk Štěpánek

- autor veseloher a frašek


Dílo:
1. „Čech a Němec“, „Tintili Vantili“

Josef Kajetán Tyl (1808 – 1856)

- narodil se v Kutné Hoře, zemřel v Plzni. Byl žákem V. K. Klicpery a proto již od mládí miloval divadlo. Stal se členem několika kočovných divadelních společností. Řídil česká představení ve Stavovském divadle. Přispíval do Sedlských novin, Pražského posla a Květů, které od roku 1834 pod názvem Květy české řídil. Byl to prozaik, dramatik. Po revoluci byl vypovězen z Prahy.

Dílo:
1. „Pražský flamendr“

2. „Paličova dcera“ – příběh dívky, která se stará os sourozence, protože jejího otce zavřeli za žhářství.

3. „Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka“ – fraška, jde o ševcovskou slavnost, kde poprvé zazněla píseň „Kde domov můj“ (slova František Škroup), slepý houslista Mareš.

4. „Kutnohorští havíři“ – příběh zasazen do Kutné Hory na konec 15. století. autor námětem vycházel ze skutečných událostí – havířských stávek z 19. století. Autor vycházel ze skutečných událostí – havířských stávek z 19. století (rok 1844). Horníci musí bojovat za svá práva proti šlechtickým a měšťanským vykořisťovatelům. Předák kutnohorských havířů Opat se snaží hájit legálními metodami práva havířů. Pro svou důvěřivost končí na popravišti. Ve hře vystupuje mladý a statečný havíř Vít, který je zamilovaný do Opatovy dcery Anežky. Anežka ale miluje mincmistrova syna Hynka. Drama končí krvavým soudem, při kterém je zabit mincmistr Beneš z Veitmile – je to zlý, nenávistivý a proradný muž. Tyl řeší otázku lidských práv a nároku na svobodu. Staví se proti útlaku, zneužívání moci a lhostejnosti člověka.

5. „Jan Hus“ - drama, děj se odehrává na přelomu 14. a 15. století. Děj se odehrává v Praze v Kapli betlémské, na hradě a jiných pražských zákoutí a v Kostnici. Tyl zachytil poslední Husova léta do doby jeho upálení. Kromě kazatele Jana Husa ve hře vystupují i jiné skutečné postavy – Husův přítel Jeroným Pražský, Pan Hanuš z Chlumu, Jan Žižka z Trocnova, pan Vok z Valdštýna, Václav IV. se ženou Žofií, Husova matka Markéta. Za církev jedná např. Jan XXIII. Mistra Jana zradil Štěpán Páleč a nepříliš pozitivně působí také postava císaře Zikmunda. Drama přibližuje životní osud Jana Husa, který se svým kázáním postavil proti české církvi a jejímu morálnímu úpadku. Církev nechtěla Husovu kritiku snášet a tak dosáhla jeho vyhnání z Prahy. On sám se ale nebojácně postavil před koncil v Kostnici. Zde jej lstí a zradou odsoudili k upálení. Tyl ukázal tímto zpracováním historického námětu Husovu statečnost, odhodlanost bojovat pro dobro věci. Hus měl představovat vzor člověka, který měl vzbudit mezi lidmi aktivitu a činorodost.


6. „Strakonický dudák“ - dramatická báchorka. Zavádí nás do jihočeských Strakonic v první polovině 19. století. Hra je příběhem o hledání štěstí, o lásce k domovu, k vlasti a národu, ale i oslavou pravé české povahy a jejích předností. Tyl rovněž vyzdvihuje sílu mateřského citu a pevného vztahu dvou lidí. Příběh vypráví o dudákovi Švandovi, který se kvůli své chudobě nesmí oženit se svoji milovanou Dorotkou. Švanda proto musí odejít do světa. Začíná být po cestě unavený a tak v lese usne. Mezitím mu jeho matka, víla Rosava očaruje dudy. Švandovy dudy pak hrály tak čarovně, že brzy získal spoustu peněz. Švandovo bohatství ale přilákalo i vypočítavého sekretáře Vocilku. Vetřel se do Švandovy přízně a když za dudákem přišla Dorotka s muzikantem Kalafunou tak už neměl nic. Švanda s Vocilkou se také dostali do neznámé země. U dvora princezny Zuliky málem Švanda padl do nástrah a vzal si ji za ženu. Zavřeli ho do vězení, z něhož mu pomohla matka Rosava. Protože se synovi ukázala, stala se za trest divoženku. Vysvobodila by ji pouze láska, která by Švandu opět osvobodila ze všech nástrah a uvedla jej na správnou cestu. Nakonec vše dobře dopadlo. Dorotka zachránila Švandu i Rosavu, kterou královna Lesana opět proměnila ve vílu. Strakonický dudák je nejznámějším a nejúspěšnějším dílem J. K. Tyla.

7. „Jiříkovo vidění“ - dramatická báchorka. Obraz skutečnosti autor nevytváří na základě historických událostí, ale dobu zobrazuje z hlediska jejích morálních vlastností. Divadelní hra popisuje lásku Jiříka a jeho Kačenky. Jiříkovi se zdají tři sny. Vystupuje v nich ale pod jiným jménem. I Kačenka se ve snu nazývá Kristinou. Ve snech to s Jiříkem špatně dopadá, ale neustále jej provází, vede a ochraňuje Kačenčina láska. Nakonec se probouzí a je rád, že je opravdový a správný muž, jak se sluší. Ve snu vystupuje kromě Jiříka a Kačenky také duch z Blatníku – Severin.

Václav Thám – překlady her
„Břetislav a Jitka“
„Vlasta a Šárka aneb dívčí ráj u Prahy“

NÁRODNÍ DIVADLO

- po roce 1848 se lid vrací ke kulturním hodnotám. V 50. Letech funguje Sbor zřízení českého ND.
- 1862 – otevřeno Prozatímní divadlo, které se programově přihlásilo k Shakespearovi – kolektivní překlady jeho her.
- 1868 – položení základního kamene – architekt Zítek, opona Hynajs, malíři Aleš, Ženíšek, Brožík, sochař Myslbek.
- 1881 – zahájeno Smetanovo Libuší, téhož roku vyhořelo, definitivně bylo otevřeno v roce 1883. Prvním ředitelem byl F. A. Šubert.

V 90. Letech se objevuje realismus s venkovskou tématikou.

Josef Holeček – „Naši“

Gabriela Preissová
- píše povídky, romány a divadelní hry z Moravského Slovácka.

Dílo:
1. „Gazdina roba“ – divadelní hra, zhudebněná opera Eva, zhudebni Foerster. Hlavní hrdinkou je švadlena Eva (je chudá), miluje selského syna Mánka, jeho matka jí urazí a ona se na truc provdá. Později manžela opouští a odchází s Mánkem na sezónní práce do Rakouska, marně doufá že si ji Mánek vezme, cítí se ponížení a utopí se v Dunaji.



Alois a Vilém Mrštíkovi

1. „Maryša“ – drama o 5ti dějstvích, představuje vrchol českého dramatického realismu. Odehrává se na vesnici (Haná a Moravské Slovácko). Psáno slováckým nářečím. Začíná to loučením chlapců, kteří odcházejí na vojnu mezi nimi chudý Francek, který miluje Maryšu (je bohatá). Zakázaná láska. Maryši rodiče tomu brání. Nesmí se s ním ani rozloučit. Otec Lízal domlouvá sňatek bez jejího vědomí s mlynářem Vávrou (je starší, vdovec), utrápil svou 1 ženu, má 3 děti. Vávra má požadavek 4000,- věna. Maryši se nikdo neptá. Ona se tomu brání, nemá ho ráda. Prosí je, aby jí nenutili, otec váhá a matka sňatek vymáhá. Svolí k sňatku, manželství není šťastné. Chce být dobrou ženou a matkou. Po dvou letech se vrací Francek, náhodně se setkají, on ji doprovodí domů, otec Lízal vidí jak Maryša trpí. Otec nevyplácí věno. Francek jí navrhuje aby opustila Vávru a šla s ním do Brna, kde má práci. Ona odmítá, Vávra se o setkání dozví. Je rozzlobený a vystřelí po Franckovi, Maryša v obavě o Francka otráví Vávrovi kávu. Vávra Francka nezabije a vrací se domů, dává si kávu. Chce začít znovu a líp. Vávra umírá. Je si vědoma trestu. Realismus je v domluvě bez jejího svolení, nevyplacení věna. Nedošla do Brna pro to že byla velmi silně nábožensky založená. (Cti otce svého a matku svou, Co bůh spojí, člověk nerozlučuj). Na druhou stranu se prohřešila vraždou manžela.

2. „Rok na vsi“ – próza, vypráví z rozmezí Slovácka a Hané.

Stavba dramatu – klasická stavba vychází z antického dramatu.
1. Expozice – úvod, kde je naznačena základní situace, nebo-li vstup do děje a naznačení zápletky. (Domluva sňatku).
2. Kolize – zápletka se prohlubuje (Maryša se brání sňatku s Vávrou).
3. Krize – vyhrocení zápletky (tragické manželství a návrat Francka z vojny).
4. Peripetie – naznačení řešení celé zápletky (Maryša se rozhodne že Vávru otráví).
5. Katastrofa – tragický závěr. V úvodu katastrofy bývá moment posledního napětí – zdání že příběh skončí jinak, než divák očekává (Vávrovo přiznání, že si nežijí nejlépe a chce začít znovu, poté umírá).

Jaroslav Hilbert
„Vina“ – mravní problém svedené dívky, která se nemůže zbavit společenských předsudků.

Jaroslav Kvapil
„Princezna pampeliška“
„Rusalka“

Fráňa Šrámek (1877 – 1952)

- narodil se v Sobotce, v rodině berního úředníka. Studoval gymnázium v Písku a Roudnici, studium práv přerušil jednoroční dobrovolnou vojenskou službou. Roku 1905 byl uvězněn za účast na studentských demonstracích, tentýž rok byl povolán na vojenské cvičení, kde byl několik týdnů vězněn za báseň „Píšou mi psaní“.

Dílo:
1. „Léto“ – divadelní hry ovlivněné impresionismem.

2. „Měsíc nad řekou“ – hra má tři dějství. Příběh začíná ve městě, kde se chystá sjezd gymnaziálních abiturientů. Chystá se na něj i Jan Hlubina, nyní starší muž. Přestože na gymnázium patřil k nejlepším a nejctižádostivějším, skončil jako prodavač ve svém vyženěném obchůdku s papírnickými potřebami. Hlubina chce jít na sjezd i s manželkou a veřejně jí poděkovat za dobrý rodinný život. Jan Hlubina se setkává se svým bývalým gymnaziálním spolužákem a spolubydlícím Josefem Roškotem. Vzpomínají na uplynulé mládí a zatracují fanfarónství mladých. Druhou dějovou linii tvoří jejich děti Slávka Hlubinová a Villy Roškot. Jejich melancholický rozhovor, doprovázený hučící řekou a světlem měsíce, tvoří jednu z nejpůsobivějších částí hry. Do rozhovoru vstupují ale oba rodiče Hlubina i Roškot. Pohádají se se svými dětmi. Nakonec se ale obě generace usmíří.

Jiří Mahen (1882 – 1939)

- vlastním jménem Antonín Vančura, byl to publicista, básník, prozaik a dramatik.

Dílo:
1. „Jánošík“
2. „Mrtvé moře“

Viktor Dyk (1877 – 1931)

- pocházel z Pšovky u Mělníka z rodiny hospodářského úředníka. Po ukončení právnické fakulty pracoval jako novinář. Za svoji literární a politickou činnost byl vězněn (1916 – 1917). Po válce aktivně pracoval v národně – demokratické straně a v roce 1925 byl zvolen senátorem. Zahynul tragicky v Jaderském moři.

Dílo:
1. „Zmoudření Dona Quijota“
2. „Posel“

Alois Jirásek (1851 – 1930)

- narodil se v Hronově, zemřel v Praze, studoval historii na KU v Praze. Působil jako suplent, dále jako profesor na gymnáziu v Litomyšli, prožil tam 14 let, po té Praha (profesor na akademickém gymnáziu). 1918 četl slavnostní přísahu republiky, senátorem za stranu národně demokratickou, pochován v Hronově.

Dílo:
1. „Jan Hus“
2. „Jan Žižka“
3. „Jan Roháč“
4. „Vojnarka


KABARET

- u jeho vzniku stál bohém E. A. Longen, herec, dramatický autor, malíř se svými výstupy se prosazoval nejdříve po hospodách a začal spolupracovat s význačnými komiky své doby F. Futurista, F. Burian. Kabaret nebyl pouhým zpestřením, ale měl i hlubší dopad, byl často ostrým útokem proti šosáctví, byl dobrou hereckou školou.


OSVOBOZENÉ DIVADLO

Vzniklo roku 1925 v souvislosti s poetismem. Oproti klasickému dramatu ruší trojí jednotu místa, času a děje. Osvobozené divadlo upřednostňovalo přímý dialog s divákem. V tomto divadle spatřujeme příklad moderního evropského divadelnictví. Osvobozené divadlo kolem sebe soustředilo významné osobnosti a to režiséry Jindřicha Honzla, Jiřího Frejku a E. F. Buriana. K tomuto divadlu patří neodmyslitelně dvojice klaunů Jiří Voskovec, Jan Werich a hudební skladatel Jaroslav Ježek. Na scénu tato trojice vystoupila v roce 1927 v revue Vest Pocket Revue (Malá kapesní revue). Další hry: „Kostky jsou vrženy“, „Osel a stín“, „Kat a bláze“, „Rub a líc“, „Balada z hadců“, „Pěst na oko“. Po představení „Pěst na oko“ měli zákaz a emigrovali do USA. V emigraci pokračovali v divadelní práci. Museli hrát anglicky.

DIVADLO D34

Divadlo D34 založil E. F. Burian. Toto divadlo připravovalo umělecky náročná díla pro lidového diváka. Na scéna se uplatňovala rytmicko-melodická sborová recitace. E. F. Burian řešil ve svých hrách problémy doby. Usiloval o vytvoření tzv. syntetického divadla, které by spojilo různé divadelní prvky a žánry. V roce 1941 bylo divadlo gestapem uzavřeno.

Breton Brecht – „Žebrácká opera“

Vítězslav Nezval
„Manon Lescaut“ – divadelní hra je oslavou českého jazyka (jako předloha sloužil román francouzského spisovatele 18. století A. Prévosta).
„Milenci z kiosku“

Za protektorátu ztratila česká divadla některé budovy, mnohé hry se nesměly zveřejňovat a nad tvorbou vládla cenzura. Mladá generace se soustředila kolem Divadélka PRO 99 a Větrníku.

Drama v letech 1945 – 1948

- válka přerušila kontinuitu v dramatickém umění a zanechala v něm hluboké stopy.
- Alegorie, pohádka, historie – první česky psanou poválečnou hrou byla humorná pohádka. Jana Drdy – „Hrátky s čertem“, divadelní hra „Dalskabáty, hříšná ves“

Frank Tetauer
„Vlajky v plamenech“ – historický námět

Ferdinand Peroutka
„Oblak a valčík“ – alegorie

Josef Kainar a Vratislav Blažek – psali satiry.

Drama od roku 1948 do pol. 50. let.

- rok 1948 znamená začátek úpadku, který můžeme sledovat po řadu let, skutečná satira je nahrazena komickým zesměšňováním „třídních nepřátel“.

Jaroslav Klíma
„Štěstí nepadá z nebe“
„Vaška Káni“

Socialistický realismus

Miroslav Stehlík
„Mordová rokle“

Vojtěch Cach
„Duchcovský viadukt“
„Paní Kalafová“ – o dělnické historii

Milan Jariš
„Boleslav I.“ – o historii vůbec

Budovatelské drama

Vašek Káňa
„Parta brusiče Karhana“

Miloslav Stehlík
„Nositelé řádu“

Drama v 2. polovině 50. let a 60. let

- drama tohoto období tvoří zlatou kapitolu českého dramatu. Vzniklo velké množství divadel malých forem, která se až postupem času profesionalizovala. V jednotlivých divadelních souborech vznikaly vlastní hry, herci si tvořili vlastní texty buď podle předloh, nebo podle se tak, aby mohli spolupracovat s publikem, reagovat na jeho podněty atd. uplatnil se přitom tanec, jazz, rozvíjel se kabaret, šanson, recese, pásmo atd.

1958 vzniklo divadlo Na zábradlí (Václav Havel). 1959 Semafor (Jiří Suchý, Ivan Vyskočil). 1963 Viola. 1967 Divadlo Járy Cimrmana. 1959 Satirický kabaret Večerní Brno. 1963 Studio Ypsilon v Liberci. 1967 Husa na provázku v Brně. Divadlo Retunda (Jaroslav Jakoubek, Pavel Kopta, Jiří Suchý, Jiří Šlitr, Ivan Vyskočil, Jan Vodňanský).

Ivan Vyskočil (1929 - ….)

- prozaik, autor rozhlasových her, herec. Vystudoval herectví, psychologii a pedagogiku. Byl uměleckým vedoucím činoherního souboru divadla Na Zábradlí. Od roku 1964 se stává uměleckým vedoucím Ne-Divadla Klubu. Svá textappealová představení pořádal i v 70. letech. Píše do časopisů Květy, Host do domu, Divadelních novin, Divadlo, Kultura, LN.

Dílo:
1. „Kdyby tisíc klarinetů“ – napsal to společně se Suchým

2. „Faust a Markéta“, „Služka a já“ – napsal společně se Suchým

Jiří Suchý

- básník, prozaik, dramatik a autor písňových textů.

Dílo:
1. „Člověk z půdy“

2. „Taková ztráta krve“ – k mnoha hudebním komediím napsal texty

3. „Jonáš a tingl-tangl“, „Zuzana je sama doma“ – kabaret.

- studio Ypsilon, HA divadla, Husa na provázku, divadlo Járy Cimrmana, divadlo Na okraji, Rokoko.

Drama 70. A 80. Let

- množství autorů nesmí publikovat, někteří jsou vězněni, jiní odcházejí do zahraničí.

Oldřich Daněk

- autor historických a současných děl o etice člověka. Psal hry a romány, ve kterých odkrýval rozpory mezi individuálním a společenským pojetím morálky.

Dílo:
1. „Umění odejít“, „Pohled do očí“, „Svatba sňatkového podvodníka“, „Dva na koni, jeden na oslu“.

Jaroslav Dietl

- autor českých mnohadílných seriálů, psal převážně komedie a veselohry.

Dílo:
1. „Nepokojné hody svaté Kateřiny“, „Nehoda“, „Muž na talíři“, „Tři chlapi v chalupě“, „Nejmladší z rodu hamrů“, „Muž na radnici“, „Žena za pultem“.


EXILOVÉ A SAMIZDATOVÉ DRAMA

Václav Havel (1936 - ….)

- dramatik, esejista, publicista. Nejprve se vyučil chemickým laborantem, při zaměstnání vystudoval střední školu a jeho studia dále pokračovala na Ekonomické fakultě ČVUT, posléze absolvoval Divadelní fakultu AMU, obor dramaturgie. V divadle začíná jako jevištní technik – Divadlo ABC, Divadlo Na Zábradlí, působí jako asistent režie u Alfréda Radoka, v 70. Letech pracuje jako pomocný dělník v trutnovském pivovaru a roku 1977 se stává jedním z prvních tří mluvčích Charty 77. Je představitelem absurdního dramatu. Byl několikrát vězněn.



Dílo:
1. „Zahradní slavnost“ – drama, paroduje fráze, strnulost a neživost systému, jenž se snaží řídit celou společnost a který je nebezpečný v tom, že se snaží a mnohdy s úspěchem, rozbít lidskou identitu.

2. „Vyrozumění“ – hra zachycuje rozklad osobnosti, zneužívání jazyka, zneužívání člověka.

3. „Ztížená možnost dorozumění“ – neschopnost člověka uskutečnit záměr a rozhodnout se.

4. Další hry byly zakázané: „Spiklenci“, „Audience“, „Vernisáž“, „Protest“, „Largo desolato“.

Milan Uhde (1936 - ….)

- básník, prozaik, dramatik, literární kritik, scénárista, autor rozhlasových a televizních her. Vystudoval filozofickou fakultu brněnské univerzity, obor čeština a ruština. Redaktor měsíčníku Host do domu. Své první verše vydával v brněnské Rovnosti. Autorem písňových textů, sestavoval recitály a montáže pro brněnské Divadlo X. vytvořil námět pro film Souhvězdí Panny. V 60. Letech napsal řadu rozhlasových her, většina z nich byla úspěšně uvedena v zahraničí – SRN, Norsko, Belgie, Francie, Polsko …. V 70. A 80. Letech přes publikační zákaz spolupracuje s brněnským Divadlem na provázku (např. „Balada pro banditu“).

Dílo:
1. „Král Vávra“ – hra se zpěvy

2. „Obloha samej cvok“ – soubor textů pro brněnské Divadlo X.

3. „Hra na holuba“, „Zubařovo pokušení“, „Pán plamínků“ – v samizdatu.

Domácí divadlo Vlasty Chramostové a soukromé inscenace na Havlově Hrádečku.

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=4066