ruchovci a lumírovci – česká literatura 70.-80. let

Spory o českou orientaci v 70.letech 19.století pokračovali ve snahách staročeské a mladočeské politiky. Staročeši se i nadále pokoušeli odporovat Vídeňské vládě pasivní opozicí. Ztrácejí důvěru národa. Mladočeši se naopak naléhavě dožadují uznání českých práv. Především uzákonění 8h pracovní doby a volebního práva. Vzniká pokrokový spolek „Omladina“ jehož rozvoj i pronásledování spadá až do 90-tých let. Hospodářské a politické poměry této doby se odrážejí i v literatuře.
ruchovci

Ruchovci, nebo-li tzv. škola národní nazvaná podle almanachu Ruch, který byl vydán vlasteneckými spisovateli roku 1868 na počest založení Národního divadla. Redaktorem byl Josef Václav Sládek. Mezi dalšími spisovateli zde můžeme nalézt Svatopluka Čecha, Elišku Krásnohorskou a dočasně právě J.V.Sládka.

Náměty se přiblížili k domácím tradicím a stali se pokračovateli národního obrození. Program který hlásali:
· Motivy národní a vlastenecké, vybírali se látky z historie – hlásali takzvaný „panslavismus“ – zájem o slovanství. Podporovali boj národa o svobodu.
· Více než májovci se zabývali otázkami sociálními.
· Po stránce formální je pro jejich díla charakteristická rétoričnost (řečnictví), řečnický patos, často až strojenost. Verbální efektivnost a vybroušená volba slov.


Svatopluk Čech
Narodil se v Ostředku u Benešova, kde byl jeho otec hospodářský správce. Otec často měnil působiště a proto Svatopluk Čech poznal už v mládí mnoho míst. Vystudoval v Praze práva, krátce působil jako advokátní koncipient, ale povolání mu nevyhovovalo. Opustil ho a věnoval se literatuře. Redigoval časopis Květy, který se svým bratrem znovu založil. Už za života se mu dostalo velkého uznání. Byl však plachý a utíkal na venkov. Ke konci života žil v Praze-Tróji, jeho pohřeb byl velkou národní manifestací. Dílo je dost obsáhlé a mnohostranné.
1) EPIKA
a) S látkami z minulosti (doba husitská a pobělohorská, ale i náměty ze 13.stol.)
i) „Husita na Baltu“ – vypráví o starém husitském hejtmanovi, který se dostal až k Baltickému moři. Padl tam a byl pohřben. I ve svém hrobě střežil slávu českého jména.
ii) „Adamité“ – jsou příběhem blouznivé sekty, vypuzené z Tábora, kde byli posléze vyhubeni Žižkou.
iii) „Žižka“ – vypráví o hněvu Jana Žižky na Prahu, vyjednávající se Zikmundem a o jeho tažení proti ní.
iv) „Roháč na Sioně“ – hrdinou je poslední husitský hejtman, který po porážce u Lipan odmítá smír se Zikmundem a než by ho uznal za krále, raději volí smrt.
v) „Václav z Michalovic“ – téma z doby pobělohorské, vypráví o synu šeského pána popraveného 1621 na Staroměstském náměstí.
vi) „Dagmar“ – epos, námět ze 13.století. Hrdinkou je dobrá dcera Přemysla Otakara I., která se provdá za dánského krále Waldemara a pro svou dobrotu byla opěvována lidem jako Dagmar panna denní.
b) S látkami z přítomnosti (venkovské náměty – venkovský lid, náměty sociální a národnostní). Venkovské náměty jsou dokladem toho jak se měnil autorův názor na vesnici a její obyvatele. Jeho názorový vývoj můžeme sledovat ve třech dílech:
i) „Ve stínu lípy“ – idylický epos, cyklus sedmi veselých i vážných příběhů, vyprávěných vesničany při nedělní besedě pod starou lipou u hostince. V úvodu je vykreslena atmosféra rodného kraje, závěr končí přípitkem pana mlynáře na zdraví a zdar českého národa. Protože epos vznikl ze vzpomínek, autor vidí jen idylické stránky života.
ii) „Lešetínský kovář“ – zde už autor ukazuje přeměnu venkova vlivem cizího kapitálu, který se snaží náš lid germanizovat. Představitel národního odporu je zde statečný kovář z Lešetína, který nechce předat majetek německému fabrikantovi. Účastní se vzpoury a přivolanými vojáky je zabit. Zabit je však i továrník a jeho syn zde nechce zůstat. Tím je kraj na čas zbaven vykořisťovatelů.
iii) „Sekáči“ – je zde podán ostrý pohled na třídní rozpory na vesnici. Na epizodě na žních ukázal protiklad nezi bohatými a chudými. Snaží se však rozpor řešit utopisticky postavou správcovi dcery Běty, která se snaží sekáčům pomáhat.
c) Epika národnostní a sociální – náměty ze současnosti (alegorie)
i) „Evropa“ – (epos), jedná se o loď s názvem Evropa, která veze odsouzené komunardy po porážce pařížské komuny.
ii) „Slávie“ – (epos), název lodi Slávie, veze zástupce všech Slovanů po Černém moři. Na lodi vznikne vzpoura lodníků, která hrozí záhubou všech. Pod vedením Rusa se všichni sjednotí. Vzpoura je potlačena.
iii) „Hanuman“ – Neboli opičák, jde o tzv. zvířecí epos, alegorie, satira na nedostatky společnosti, zesměšňuje povrchní napodobování nesprávně chápaných hesel o světě a civilizaci a hlavně opičení se po někom – opičáctví. Obsah: Hanumana odnesl z indického pralesa lodník, nastrojil jej do pestrých šatů jako komedianta a prošel s ním celou Evropou. Po čase se stal námořníkem na lodi, která se plavila s divadlem do Indie. Loď ztroskotala, zachránil se jen Hanuman, ve kterém opice poznali svého krále. Hanuman se začal mezi nimi předvádět, zařídil si sídlo jako evropský kníže, pořádal hostiny a zaváděl evropské způsoby.
iv) „Písně otroka“ – alegorická skladba, která má 23 částí, je situovaná do exotické oblasti pralesa. V době poledního klidu se mezi své druhy vrací uprchlý otrok, který strávil nedlouhý čas na svobodě. Otroci jej žádají, aby zpíval o tom, co krásného na svobodě zažil. Otrok začíná zpívat, ale když kolem sebe vidí tolik ubohosti a neštěstí, vypráví nejprve o krutosti pána a vyslovuje proti němu hněv. V závěru je vyslovena mlhavá představa o svobodě, otrok vlastně neumí žít jinak než u svého pána v otroctví.
2) LYRIKA
a) Básně reflexivní - vlastenecká, politická lyrika.
i) „Jitřní písně“ – Báseň: „Do nás“
ii) „Nové písně“ – Tyto dvě sbírky jsou ohlasem soudobých problémů národních a sociálních bojů.
3) PRÓZA
a) tzv. Broučkiády – jsou to romány, točící se kolem postavy Matěje Broučka. Matěj Brouček je literární typ poživačného, bojácného maloměšťáka. Je to komická, záporná postava.
i) „Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV.století“ – Obsah: M.B. popíjí na Vikárce. V noci místo odchodu domů zabloudí a spadne do sudu. Tam se mu zdá sen o XV. Století v Husitské Praze, obklíčené Zikmundem. Je v rodině Jana Domšeka, kde ho oblečou do dobového kroje a statečný hostitel jej odvádí k hoře Vítkově, kde se má zůčastnit bitvy se Zikmundem. Při tom se projeví zbabělost a bezcharakternost Broučka. Když se ocitne mezi Pražany, vydává se za ně, je-li mezi Tábority, vydává se za ty. Z bitvy zbaběle uprchne a když potká vojsko, které nese křižácké prapory, tvrdí dokonce, že je Němec. Jedná se však o Husity, kteří nesou nepřátelské prapory. Brouček je odsouzen k upálení v sudu a v tom se z hrůzou probouzí na dvoře Vikárky. Význam: ukazuje dobu XV. Století, je poučné, halvně pro mládež.
ii) „Pravý výlet pana Broučka do Měsíce“ – Autor staví nekulturního Broučka proti Měsíčňanům, kteří pijí jen rosu z květů, živí se jejich vůní a čas tráví recitací lyrických veršů. Čech se vysmívá nejen přízemnosti, ale kritizuje i moderní umění a jeho vzdálenosti skutečnému životu.
iii) „Pestré cesty pana Broučka po Čechách“
iv) „Matěj Brouček na výstavě“
v) „Jestřáb kontra Hrdlička“ – Příběhy, které sepsal za své praxe právníka.


Eliška Krásnohorská
Vycházela z literární tvorby Karoliny světlé a psala libreta ke Smetanovým operám (Hubička …).
1) Básnické sbírky
a) „Z máje žití“
lumírovci
vystoupili proti halasnému vlastenectví školy národní a žádali rozšíření rozhledu československého člověka seznámením se životem a kulturou všech vyspělých světových národů. Odmítali jednostrannou závislost na německém vzoru. Proti zásadovému realismu školy národní se v jejich dílech objevuje znovu romantismus. V tomto směru působilo hlavně na Vrchlického dílo Viktora Huga. Projevuje se také historismus, oblíbený je návrat do antiky, do světa hrdinských bájí a ranného středověku. Příklon k romantismu je u každého z lumírovců jiný.
· Sládek – příklon k lidové písni.
· Vrchlický – návrat do renesance, je pokládán za posledního „renesančního básníka“
· Zeyer – obliby mystiky, příklon k náboženskému středověku a slovanskému dávnověku.
Lumírovci, nebo-li škola světová, kosmopolitní se nazvali podle časopisu Lumír, který od roku 1877 přejal od májovců a po 20 let řídil J.V.Sládek. Patří sem kromě Sládka Jaroslav Vrchlický, Julius Zeyer, a částečně svým dílem i Alois Jirásek (historik).


Josef Václav Sládek
Narodil se ve Zbirohu u Berouna. Po maturitě začal studovat přírodní vědy. Protože byl nespokojen s poměry u nás, studium přerušil odjezdem do Ameriky. Působil tam jako vychovatel v rodině. Byl redaktorem krajanských novin a pracoval jako dělník na stavbě železnice. Po návratu byl redaktorem Národních listů a potom redigoval časopis Lumír. Působil jako profesor angličtiny a rektor Karlovy university. Ve stáří byl stižen chorobou nervů, umírá ve svém rodišti.
1) LYRIKA
a) Intimní lyrika
i) „Na hrobech indiánských“, „Jiskry na moři“ – zvláštní cyklus básní tvoří tyto dvě sbírky vyslovují smutek nad smrtí jeho ženy a popisují dojmy z cest po Americe.
ii) „Světlou stopou“, „Na prahu ráje“ – tyto sbírky obsahují rodinnou intimní lyriku, básník se v nich zpovídá z nové lásky, manželského štěstí a z radosti z dětí.
iii) „Ze života“, „Sluncem a stínem“ – v těchto sbírkách naznačuje, že pocit rodinného štěstí je narušován pohledem na utrpení druhých.
b) Lyrika přírodní a politická
i) „Selské písně a české znělky“, „České písně“ – těmito sbírkami oslavuje český venkov, českého rolníka, přírodu a vlast. Nejznámější básní je báseň Velké šíré rodné lány. Byly zhudebněny pro mužský sbor.
2) POEZIE
a) Ohlasová poezie – je přímo ohlasem našich lidových písní.
i) „Starosvětské písničky“
ii) „Směska“
iii) „Písně smuteční“ – jsou vytvořeny pod vlivem Čelakovského. První dvě sbírky obsahují krátké, žertovné a škádlivé popěvky. Třetí je ohlasem písní pohřebních.
iv) „Verše pro děti“ – je zakladatelem moderní české dětské poezie. Verše začal psát pro svou dceru Helenku. Básník v nich buď seznamuje děti s předměty okolního světa, nebo učí lásce k rodičům.
v) „Zlatý máj“
vi) „Zvonky a zvonky“
vii) „Skřivánčí písně“
3) PŘEKLADY – Přeložil 33 z 37 dramat Shakespeara, překládal Byrona, z ruštiny Lermontova a z polštiny Mickiewice.


Jaroslav Vrchlický
Narodil se v Lounech, vlastním jménem Emil Frýda. Po maturitě začal studovat theoligii, přešel na filosofickou fakultu, kde se věnoval studiu románských jazyků. Po ukončení studií působil jako vychovatel v severní Itálii. Po návratu byl tajemníkem ČVUT. V této době na něj mělo vliv přátelství se spisovatelkou Sofií Podlipskou (sestra Karoliny Světlé). Oženil se s její dcerou Ludmilou. Hodně cestoval. Dostalo se mu poct jak v cizině, tak v Čechách. Získal čestný doktorát Karlovi university. Období slávy končí v 90.letech – neshody v manželství, kritika za strany mladých umělců… V roce 1908 ho postihla mozková mrtvice, zbytek života strávil v ústavu pro duševně choré v Domažlicích, kde také zemřel. Jeho dílo obsahuje na 250 svazků.

1) LYRIKA
a) Intimní lyrika – je zpovědí básníka, můžeme v ní sledovat celý jeho život.
i) „Z hlubin“ – první sbírka, v ní navazuje na májovce. Sbírka je naplněna mladistvím pesimismem, příbuzným Máchovi.
ii) „Rok na jihu“ – vyjádřil své okouzlení krásami italské přírody.
iii) „Eklogy a písně“ – (ekloga – pastýřská píseň)
iv) „Poutí k Eldorádu“ – (eldorádo – vybájená země). Je zde vyjádřena jeho zpověď opojením života.
v) „Hořká láska“, „Okna v bouři“ – v těchto dvou sbírkách jsou básně hořkosti nad rodinným rozvratem.
vi) „Než zmlknu docela“ – vyjadřuje své pochybnosti o svém nadání a hodnotě díla.
vii) „Strom života“ – znovu zde oslavuje život, nachází znovu víru v sebe, při poctách k 50-tým narozeninám.
viii) „Meč Damoklův“ – vyjadřuje úzkost při příchodu nemoci.
b) Reflexivní lyrika – vyjadřuje jeho filosofické názory.
i) „Život a smrt“ – tuto sbírku považoval za své nejlepší dílo. Vyslovuje zde pesimistický názor na smysl lidského snažení.
ii) „Má vlast“ – vlastenecké motivy. Zdokonalil formu sonetu (znělky). Nejvýznamnější znělky shrnul do sbírek:
iii) „Sonety samotáře“
iv) „Nové sonety samotáře“
v) „Poslední sonety samotáře“
2) EPIKA
i) „Zlomky epopeje lidstva“ – (látky z doby antické) po vzoru díla Legendy věků od Viktora Huga chtěl podat obraz dějin lidstva od počátku až do své doby. Kromě epických básní jsou zde básně o smyslu dějin a o kosmu. Celý cyklus zahájil sbírkou:
ii) „Duch a svět“ – obsahuje básně o vzniku světa, pravěku a mytoligie.
iii) „Nové zlomky epopeje lidstva“ – renesance až po francouzskou revoluci.
iv) „Brevíř moderního člověka“ – zde se zamýšlí nad tím, co přineslo 19.století (Darwin, Edison, Tolstoj, Ibsen)
v) „Skvrny na slunci“ – Jsou zamyšlením nad koncem 19.století a úkolech, které přenechává budoucnu. Zatímco Hugo je optimistický, Vrchlický považuje za vrcholné období dobu antickou. K Novým zlomkům epopeje lidstva bývají přiřazovány také“
vi) „Mýty“ – jsou zde obsaženy básně s českými náměty (Šárka, Legenda o sv.Prokopu)
vii) „Selské balady“ – zde můžeme nalézt básně Balada o smrti Jana Koziny, nebo Loretský ze Lkouše…
3) DRAMA – mají napínavý děj, jsou psána většinou veršem.
i) „Drahomíra“, „Bratři“ – čerpají z dávnověku.
ii) „Hippodámie“ – je trilogií děl Náměty Pelopovy, Smír Tantalův a Smrt Kippodámie. Dílo čerpající z cizích námětů.
iii) „V sudě Diogénově“ – veselohra
iv) „Midasovi uši“ – veselohra, námětem Král Lávra
v) „Noc na Karlštejně“ -
4) PŘEKLADATELSKÁ ČINNOST
i) Z Francouzštiny – Goethe, Scháiller, Ibsen, Andersen.


Julius Zeyer (1841-1901)
Pocházel z pražské patricijské rodiny, která se přistěhovala z Francie. Na vrozenou snivost měl vliv matčin židovský původ. Dostalo se mu vynikající výchovy, Vídeň, Paříž, Švýcarsko. Jeho rozhled obohatily značné zahraniční cesty. Celým dílem se nejvíce z Lumírovců hlásí k novoromantismu. Z rozporu snu a skutečnosti utíká do fantazie, do křesťanského rytířského středověku a tajemného orientu. Dvakrát odjíždí do Ruska jako vychovatel a společník do šlechtických rodin. Doma žil stranou společenského dění střídavě v Praze a ve Vodňanech.
1) EPIKA
a) Látky s domácím námětem.
i) „Vyšehrad“ – pětidílný cyklus (O Libuši, O Přemyslovi, O Vlastě, O Ctiradu, O Šárce). Látku čerpal z Hálkovy kroniky.
b) Látky s cizím tématem.
i) „Karolinská epopeja“ – je čtyřdílný cyklus. Vypráví o Karlu velikém a jeho rytíři Rolandovi, bojujících za Francii a křesťanství.
ii) „Zpěv o pomstě za Igora“ – zde využil námětu z Ruska.
iii) „Osianův návrat“ – zde využil námětu z Irska.
2) PRÓZA – tvoří největší část jeho díla. Jako hrdiny si volí citlivé lidi kteří jsou nešťastní, hledají ideální lásku, obětují se pro záchranu druhých.
i) „Jan Maria Plojhar“ – popisuje zde svůj vnitřní život. Hrdinou je mladý čech zklamaný životem, trpící necitlivostí okolí. Léčí se v Itálii po souboji s německým důstojníkem urážejícím náš národ. V Římě se zamiluje do italky, která sním dobrovolně umírá.
ii) „Ondřej Černyšev“ – hystorický román z konce 18.stol. z Ruského dvora za vlády Kateřiny Veliké. Ondřej je mladý a citlivý. Je obklopen falší a intrikami, čelí všemu spíše citem, než rozumem. Jeho jednání často vyznívají pasivně.
iii) „Dům u tonoucí hvězdy“ – zpracovává tragický příběh medika a jeho umírajícího přítele.
iv) „Román o věrném přátelství Amise a Amila“ – příběh je založen na starofrancouzské látce a vypráví o nerozlučném přátelství dvou rytířů.
3) DRAMA
a) S historickými náměty.
i) „Libušin hněv“
ii) „Šárka“
iii) „Neklan“
iv) „Pod jabloní“
v) „Radůz a Mahulena“ – vychází ze slovenské lidové pohádky, jako operu zhudebnil Josef Suk. Radůz je syn magurského krále, je na lovu a pronásleduje jelena. Dostane se za hranice druhého království, kde vládno král Stojmír, který má tři dcery. Nejmladší je Mahulena. Radůz je uvězněn protože manželkou Stojmíra je Runa, která mu nemůže odpustit pletky s Radůzovou matkou. Mahulena a Radůz se do sebe zamilují. Runa nechá přikovat Radůze na skálu v Tatrách a zahodí klíč do propasti. Klíč spadne k nohám pastýře, který jej předá Mahuleně aby osvobodila Radůze. Radůz je však proklet Runou (nesmí políbit jinou ženu, protože by zapoměl na svou lásku). Radůze při návratu políbí jeho matka a on zapomíná na Mahulenu. Mahulena je za svůj čin proměněna ve strom v královské zahradě. Radůze něco neobvykle táhne do zahrady a často sedává pod tímto stromem. Jeho matka nechá do stromu vetnout sekytku a na Radůze vytriskno krev. V tom Radůz nabyde opět své paměti.


Alois Jirásek (1851-1930)
Narodil se v Hronově. Byl profesorem dějepisu, historik a archivář.

1) PRÓZA
a) Téma husitství.
i) „Staré pověsti české“
ii) „Mezi proudy“ – husitské téma.
iii) „Proti všem“
iv) „Bratrstvo“
v) „Husitský král“
vi) „Z Čech až na konec světa“ –
b) Téma Národního obrození.
i) „F.L.Věk“
ii) „V nás“
iii) „Filozovská historie“ – novela.
c) Téma doby pobělohorské.
i) „Temno“
ii) „Skály“
iii) „Skaláci“
iv) „Psohlavci“
2) DRAMA
i) „Jan Hus“
ii) „Jan Žižka“
iii) „Jan Roháč“
3) POHÁDKY
i) „Lucerna“
4) ZE SOUČASTNOSTI
i) „Otec“
ii) „Vojnarka“

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=4021