Romain Rolland se narodil r. 1866 v Clamency. V Paříži studoval historii, dějiny hudby a výtvarného umění. Roku 1916 dostal Nobelovu cenu a celý její obnos věnoval Mezinárodnímu Červenému kříži. Napsal Jan Kryštof, Petr a Lucie, Kouzelná duše aj. Umřel r. 1944 ve městě Vézelay.

Colas Breugnon popisuje jeden rok svého života. Colas je francouzský venkovan a truhlář, má ženu čtyři ženaté syny a jednu vdanou dceru Martinu, vnučku Glodii, dům a vlastní vinice. Žije v Burgundsku v městě Clamecy, má rád jídlo a dobré víno.
V únoru ohrožovalo nepřátelské vojsko město, ve kterém Colas žil. Obyvatelé zavřeli brány města a dráždili nepřátelské vojsko tím, že za branami chodili s jitrnicemi a nahlas hodovali. Pan de Nevers chtěl poslat své vojsko na pomoc obyvatelům města, ale ti věděli, že jeho vojsko by vyjídalo jejich zásoby. Proto se raději spojili s nepřítelem a hodovali společně.
Začátkem dubna se Colas rozhodl navštívit starého faráře Chamaille, vzal sebou ještě své dva přítele, Pailliarda a notáře Delavaua. Došli do vesnice, kde farář bydlel. Spatřili, že vesničané chtějí na faráři, aby uspořádal křížovou výpravu proti chroustům a hrabošům, kteří ohrožovali jejich pole. Farář odmítl a zavřel se do svého domu. Když se Colas s přáteli k němu dostali, začali spolu popíjet. Za chvíli přiběhla žena faráře, že vesničané svolávají hraboše a chrousty na farářovu úrodu. Farář celý nešťastný musel nakonec pořádat křížovou výpravu proti té vší havěti.
Jeden den Colas šel se svými učněmi Robinetem a Cagnatem pro kus dřeva ke Riouovi, aby mohli vyřézávat. Žena Colasovi nakázala aby se určitě vrátil do oběda. Cestou spatřili svatbu slečny Lukrecie de Champeaux, což byla dcera výběrčího daní, která si právě brala pana d’Amazy. Nemohli si svatbu nechat ujít a tak se na ní šli podívat. Po svatbě se vydali přímo k Riounovi. Učňové Colase šli napřed, protože Colas se na mostě ještě zapovídal s Fétuhim a s Tringuetim - byli to dva krasavci, kteří celý den jen posedávali a nic nedělali. Cestou od Riouna táhli kus dřeva a potkali Colasovu ženu, která hubovala, měl už být dávno u oběda. Colas se na náměstí ještě zapovídal s kamarády a společně pak šli na nároží hlavní ulice kde byla hospoda U francouzského dukátu. Dali si společně oběd a Colas zde potkal svého bývalého zákazníka Quiriada Pinona, který mu ještě nezaplatil dvě ořechové skříně. Vedli spolu dlouhou řeč a Quiriad ho pozval na druhý oběd. Cestou domů Colas náhle spatřil pohřeb a tak se rozhodl jít se na něj ještě podívat. Když už se konečně blížil k domovu již se stmívalo. Žena, která na něho čekala, byla druhé straně řeky. Chtěla ho chytit a pořádně mu vyhubovat. Ale Colas,když ji uviděl, počkal po kterém mostě žena půjde a samozřejmě se vydal tím druhým. Tento den Colase popisuje velice obšírně.
V květnu Colas – ne náhodou zabloudil ke své staré lásce. Měl jí v mládí velmi rád, stejně jako jeho kamarád. Jednou se o ní poprali, ale přišel k nim třetí muž, který jim poradil ať na čas od dívky odejdou a ona se rozhodne koho vlastně chce. Mladý Colas i s přítelem odešli. Dívka byla naštvaná, že odešli a nakonec si vzala za muže toho třetího.
Na začátku měsíce se ve městě objevil mor. Žena, vdaná dcera a vnučka odešli do jiné vesnice. Většina mužů zůstali ve městě, aby hlídali domy. Colas se nakazil morem. Odešel raději do budky, kterou měl na vinici. Zde vypil tři láhve vína. V noci trochu vyváděl v opilosti, ale ráno byl zdravý. Musel tu však strávit více času, protože lidem trvalo více času, než mu uvěřili, že je zdráv.
Nedlouho poté mu přišla zpráva, že jeho žena je nemocná a umírá. I když se se ženou stále hádali, vydal se ihned na cestu. Když dorazil, věděl, že se ženou je zle. Vnučka také stonala. Colas s vnučkou odešel do lesa, kde provedl rituální uzdravení. Když se vrátil domů a žena viděla, že se vnučce ulevilo v klidu zemřela.

Tak jsme tam zůstali v klidu, bez řečí, sami dva v pokoji, kde červotoč v trámci ťukal to své suché tik tak pohřebního orloje. Lidé odešli do vedlejší světnice. Ona těžce lapala po dechu a viděl jsem, že chce mluvit.
Řekl jsem jí: „Neunavuj se mámo! Za těch pětadvacet let jsme si už všechno řekli. My si přece rozumíme i beze slov.“
Ona odpovídá: „Nic jsme si neřekli. Já musím mluvit, Colasi jinak by ráj…do něhož nevejdu…“
„Ale vejdeš, vejdeš!“ chlácholím ji.
„…Jinak by mi ráj byl trpčí než pekelná žluč. Bývala jsem na tebe, Colasi, zlostná a jedovatá….“



Colas s návratem domů nespěchal. Těšil se z uzdravující se vnučky. Jednou se donesla zpráva, že v Breugnonu – v městě, kde měl Colas dům hořelo. Colas se ihned vydal domů zkontrolovat dům. Když došel domů, uvítal ho jeho truhlářský pomocník s pláčem, že vše shořelo. Lidé z města se pomátli a začali vše, kde se vyskytl mor, pálit.
Město osídlili lupiči, kteří v epidemii moru viděli příležitost, jak si dobře vydělat loupením. Občané se zavřeli doma a hlídali si své vlastní byty. Colas je všechny vyburcoval a lupiče a pobudy upálili v domě, který právě rabovali.
Město se uklidnilo a po moru nebylo ani památky.
Jednou se kníže rozhodl, že na jeho louce v okolí města,už se nesmí tančit. Colas se ale s ostatními obyvateli vzbouřili. Použili starou sochu kníže pána. Sochu obyvatelé postavili doprostřed louky a začali oslavovat knížete, tančili kolem něj a hodovali. Kníže pán nemohl nic namítat.
Colas nakonec neměl kde bydlet. Věděl, že by ho mohla vzít k sobě jeho dcera Martina, ale nechtěl být v cizím domě. Nakonec ho, ale Martina přemluvila. Colas se ubytoval v komůrce v podkroví. Colas byl umíněný a tvrdohlavý, že do konce října postaví nový domek. Během stavby si, ale zlomil nohu.
Colas byl tehdy upoután na lůžko a Martina se o něj starala. Stále mu nabízela, aby se z podkrovní komůrky přestěhoval do dolního pokoje, že se tam bude mít lépe, ale on stále nechtěl, aby náhodou nepřekážel Florimondovi, manželi Martiny. Když měla Martina svátek došlo mu, že by se v pokoji v přízemí měl opravdu dobře a tak se rozhodl dát Martině dárek sebe a ona ho tak mohla konečně přestěhovat dolů.

Colas nikdy neměl moc peněz a byl vždy spíše chudý, ale jednou vlastností byl velice bohatý - byl stále veselý !

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=3951