Jako téma pro tuto slohovou práci jsem si vybrala problematiku drog. Důvod tohoto výběru byl ten, že drogová problematika silně zahltila naši zemi a nejsem si zcela jista, zda veškeré pokusy ze stran nejrůznějších institucí mají ocenitelné výsledky. Také tento problém souvisí s psychologií, která vždy patřila mezi mé zájmy.

Nikdy jsem s drogovou závislostí nepřišla natolik do styku, abych byla sama schopna napsat tuto slohovou práci, proto veškeré moje myšlenky a názory budou kombinovány s odbornou literaturou zapůjčenou z městské knihovny. Nemám v úmyslu zde vypisovat seznam drog a jejich účinky, protože při mé neznalosti by se jednalo o pouhé opisování odstavců, což by mělo k samostatné práci přece jen trochu dále. Ve své práci se chci zaměřit na skutečnou úvahu nad touto závažnou problematikou.

Co to vlastně drogy jsou? Odborná literatura popisuje jako drogu každou takovou látku, která má psychotropní účinky a v lidském organismu způsobuje dočasnou změnu pocitu prožívání života a je schopna vyvolat chorobnou závislost. Účinky drogy mění u jeho uživatele náladu, vnímání, prožívání, ale i chování, zájmy a stav vědomí. Drogy ovlivňují a zintenzivňují výchozí pocity a stavy, které měl uživatel před požitím. Zjednodušeně lze říci, že nevyrovnaní, nešťastní jedinci, kteří nejsou ze svého pohledu v životě úspěšní, se snaží tuto situaci změnit. Řešení vidí v droze, která je schopna je zavést do tak zvaného „lepšího světa“ a zbaví je problému. Tyto pocity jsou přechodné a po vyprchání účinku drogy se naopak výchozí pocity před užitím zhoršují. Jedná se o bludný kruh, kdy takto postižený jedinec pochopitelně vyhledává další kontakt s drogou. Z toho vyplývá následná závislost na droze, zvyšování dávek nebo vyhledávání drogy s hlubším účinkem.

Proč ale mají lidé utíkat do toho „lepšího světa“ ? V mé mysli je takové jednání nepochopitelné. Vidím v tom naopak problém nový a řešení pouze dočasné a s negativním vlivem na zdraví. Z literatury, která mi měla nabídnout odpovědi na některé mé otázky vztahující se k tématu vyplývá, že výška inteligence s tímto problémem nesouvisí. Je pro mne zarážející, když ve stejném léčebném ústavu pro drogově závislé skončí vysokoškolačka středního věku a úspěšná podnikatelka tak, jako dívka, která nedokončila učební obor a potulovala se s partou po pražském Hlavním nádraží. Takových paradoxů nalézám více. Konec mají stejný – drogovou závislost. Ale kde nastal zlomový bod těchto lidí ? Nuda ? Stres ? Nebo touha zažít něco nového ?
Když mi bylo přibližně sedmnáct, byla jsem se svou o dva roky starší sousedkou v jednom rockovém klubu. Setkala jsem se zde s mnoha pro mne novými tvářemi lidských podob. Při pohledu na směšně vypadající návštěvníky tohoto klubu, kdy jsem mohla z mé strany sledovat jejich halucinace a jejich ovlivněné chování, řekla jsem si, že tento „svět“ mi nemůže nikdy nabídnout to, co by mi bylo milé nebo blízké. Celková atmosféra ve mne vzbuzovala pocit prázdnoty, jež je vyplněn něčím, co nahrazuje hodnoty, které jsem uznávala já a které převládaly ve většině mého okolí. Dala jsem se zde do řeči s jednou dívkou, která mi poodhalila důvod toho,proč drogy začala užívat. Protože si již nepamatuji na její jméno, budu ji zde uvádět jako Hanku. Hanka pocházela z úplné a bezproblémové rodiny. Tatínek, stavební inženýr, byl stále zaneprázdněn rozvojem své firmy. Maminka, lékařka dermatologie, si ve stejné době zařizovala soukromou praxi. Hanka díky úplatkům svých rodičů mohla i s velmi slabým prospěchem studovat na gymnáziu. Učení pro ni bylo nezvladatelné a nároky rodičů vysoké. Hanka měla samozřejmě i jiné problémy, které mívají dívky jejího věku. Ale doma neměl nikdo čas řešit takové „zbytečnosti“, jako je první láska a zrada nejlepší kamarádky. Rodiče považovali za dostačující, když Hanka dostávala vysoké kapesné. Ale čas, který chtěla trávit s rodiči, ji žádné peníze nahradit nedokázaly. V této citlivé situaci není problém být zmanipulován partou a následně zkusit drogu. Tento příběh se mi zdá tak naprosto zbytečný, ale zároveň vím, že podobných příběhů přibývá. Popisovaný klub jsem již nikdy nenavštívila a poté, co jsme se přestěhovali do jiného bydliště, jsem již více neviděla ani svou bývalou sousedku. Přesto na tento zážitek pravděpodobně nikdy nezapomenu.

Každým rokem přibývá úmrtí předávkováním drogami. Nedokážu být chladná při čtení těchto alarmujících statistik jen proto, že jsem nikdy žádnou drogu nezkusila. Zároveň je mi smutno, když vím, že těžko tuto hroznou situaci změním, nebo budu schopna změně pomoci.

Když jsem byla malá, bylo spoustu zájmových kroužků a víkendy byly plné výletů s rodiči. O drogách snad mohli vědět jen lékaři a zdravotnický personál. Proč je to teď jiné ? Kde nastala ta změna ? v žádném případě nezastávám názor, že postižený drogovou závislostí může za svůj problém čistě sám. Vidím v tom problém celospolečenský. Jsem přesvědčená, že ve většině jakýchkoliv problémů je účinná kvalitní prevence. Zdá se mi, že v tomto směru bylo asi v České republice něco zanedbáno nebo podceněno. Jak by pak bylo možné, že nejen že už děti na základní škole mají veliký přehled o různých drogách a způsobech jejich užití, ale jsou i tací stejného věku, jež mají svou první zkušenost s drogou již za sebou. Kde jsou nyní zájmové kroužky a víkendové výlety s rodiči? Jak je možné, že má dítě přístup k droze ? Někde se musela stát chyba a i ten sebelepší zákon bude mít velký problém, aby nárůst drogově závislých a příležitostných uživatelů při nejlepším stagnoval. Při studiu odborných knih věnovaných této tématice jsem si všimla, že neexistuje příliš kvalitně vypracovaných zpráv, které by se problémem zabývaly komplexně z více hledisek. Mám na mysli hlediska ekonomická, psychologická, lékařská, sociální a další. Můj přehled právních znalostí nedovoluje poukazovat na špatnost toho či onoho konkrétního zákona, ale novinová a televizní zpravodajství vypovídají o tom, že zatím žádný zákon nedokázal to, co měl.

Myslím si, že pokud se nějaký zákon ukázal již někdy v historii nesmyslným, mohli bychom se poučit z omylů a ne jimi znovu procházet. Samozřejmě nelze tvrdit, že nějaké nařízení, které vyvolalo v jisté zemi určité důsledky, bude mít tytéž následky i v České republice. Uvědomuji si, že každý stát prošel vlastním historickým vývojem, je ovlivněn odlišnými geografickými a demografickými podmínkami, a proto má i své specifické reakce. Přesto si myslím, že lze vyvodit v některých případech závěry i pro jiná státní zřízení. Také by mohlo být přínosné srovnat odlišný přístup k drogové problematice v několika zemích.

Jak jsem se již zmínila, za podstatnou považuji prevenci. Nezdá se mi, že by ve stádiu, v jakém je dnes problém drog a drogové závislosti, bylo dostačující zvát do škol na besedu doktora, nebo rozdávat studentům poučný materiál v tištěné formě. Myslím,že toto není účinná prevence.

Asi před třemi lety jsem shlédla zajímavý dokument v televizi. Drogově závislý mladý muž chodil po školách a názorně ukazoval, čeho člověk dosáhne pravidelným užíváním drogy. Nešlo o nějakou poučnou besedu, ale o jakési pozorování ze strany studentů. Ještě nyní mám před sebou živý obraz toho mladého muže, jak sedí na židli, je pod vlivem drogy, či názorně předvádí abstinenční příznaky.Musím podotknout, že záběry byly autentické a nejednalo se o herecké výkony. Pohled na to vše byl šokující, ale myslím, že účel byl splněn na výbornou. Mladík se svalil ze židle, pěna mu šla od úst, až byl nakonec odvezen záchrannou službou. Léčba šokem je mi sympatická a z hlediska této problematiky se mi jeví jako nevyhnutelná. Výrazy studentů v jejich tvářích vypovídaly, že z této „besedy“ si jistě odnesou to podstatné. Nedokážu si představit, že sebelepší doktor s mnoha zkušenostmi, by byl schopen stejného efektu.

Až do teď jsem se zabývala drogami z hlediska toxikomanie. Ale jako droga se dá posuzovat vše, co už ve svých potřebách uspokojený organismus nepotřebuje. Může jít naprosto o cokoliv. Jako příklad mohu uvést jídlo. Zejména závislost na čokoládě je již v dnešní době prokázaná. V rozvoji výpočetní techniky se prokázala i závislost na počítačích a na internetu. Zde mohu zase tuto práci obohatit příkladem ze svého okolí. Jirkovi je 14 let. Počítače a počítačové hry ho neodolatelně přitahují. Než usedne k počítačové klávesnici, říká si, že si jenom na chvíli něco zkusí, ale pak pro něj přestává existovat čas. Zapomene, že by se měl připravit do školy a odmítá odejít ke společné večeři. Rodiče se mu snažili počítačové hry zakázat nebo jejich provozování omezit na únosnější míru, ale Jirka byl potom velmi nervózní, vzteklý a podrážděný. Když ale nechali rodiče jeho problému volný průběh, doba, kterou Jirka trávil u počítače, narůstala. Asi nikoho nepřekvapí, že jiné zájmy a jiná potěšení ustoupily do pozadí. Jirka má navíc vážné studijní problémy a také se objevily bolesti páteře. Jirka ví, že jeho nové problémy souvisí právě s počítačem, ale přesto v nadměrném věnování se počítačům pokračuje. I toto je modelový příklad, kdy pro Jirku je počítač jakousi drogou. Má silné puzení a touhu hrát počítačové hry. Nastala u něj potíž v sebeovládání, kdy dřívější zájmy šly do ústupu. A nakonec ten fakt, že neomezil čas trávený u počítače i přes to, že měl jasný důkaz o škodlivých následcích.

Další formou závislosti, která nesouvisí s toxikomanii je závislost na práci. Zvláště v dnešní uspěchané době, kdy hlavní prim hrají peníze se rozšiřuje tento druh závislosti. Postižený má pocit, že je nepostradatelný. Tento pocit přesahuje únosnou míru. Postižený není schopen relaxace a odpočinku. Stále myslí na to, co by měl ještě k dosažení lepších výsledků ve firmě udělat. Pracuje do noci i o víkendech.Tito lidé se vlastně věnují práci stále, ať už je to vhodné a potřebné, nebo není.

Dalo by se v dnešní době popisovat více činitelů, které působí jako droga. Z těch, které já uznávám a vřele všem doporučuji, je sport. Sportem se uvolňuje do těla hormon dobré nálady, který je také schopen vyvolat určitý druh závislosti. Nedokážu si jinak představit, proč by se člověk těšil do posilovny, na aerobic, na plavání nebo jiný sport, když ví, že později bude unavený a bude ho bolet celé tělo. Protože ví, že se bude cítit lépe.

To, co z valné části ovlivňuje náš postoj k drogám a rizikovost jejich užití určuje ve velké většině náš životní styl. Na životní styl se nemůžeme dívat pouze jako na styl přeplněný nebo prázdný. Životní styl může být i rizikový, kde je člověk vystavován spouštěčům návykového chování nebo i fyzickému nebezpečí. Životní styl může být zmatený neboli chaotický. Nebo také můžeme mít životní styl podnětově chudý. Zde je potom zřejmé, které skupiny mají zvýšené riziko setkání se s drogou a stát se závislým.

Nedokážu si představit, že by se v dnešní době podařilo nějakému samotnému jedinci zásadní měrou změnit tak velký problém, kterým drogy a drogová závislost jsou. Ani já jsem si nekladla tak neskutečný cíl při zpracovávání tohoto tématu. Ke konci této práce si neopomenu zopakovat svou myšlenku, že na prevenci většina myslí, až tehdy, kdy je problém na světě. Ale není snad prevencí již to, že jsme schopni přemýšlet o vážném problému, aniž bychom byli jeho součástí ?

Již tuto malou skutečnost považuji za úspěch, protože právě tyto maličkosti dělají svět velkým a mohou být nápomocny při řešení třeba právě např. globálních problémů lidstva na prahu 3. tisíciletí.

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=3812