Člověk žije na Zemi již mnoho tisíc let a můžeme bez nadsázky říci, že ji úspěšně „rujnuje“, aniž by si to uvědomoval. Jenže po nás nepřijde potopa, ale další a další generace, které se také budou občas chtít projít po lese, zaplavat si či zarybařit. Na nás tedy záleží, jak bude Země v budoucnu vypadat. Naším cílem by tedy mělo být zachovat život ve všech jeho formách a chránit přírodu jako celek, a to s vědomím odpovědnosti vůči dnešním i budoucím generacím. Měli bychom se tedy snažit zabránit prohlubování ekologické krize, která by v místním a posléze i globálním měřítku devastovala biosféru a tím i společnost.

Zejména v minulém století naše Země velice trpěla. Pro mnoho z nás, byly a jsou mnohem důležitější věci, než nějaká snaha chránit matičku přírodu. Lidé mají svoji práci, jezdí na vysněné dovolené, na zkultivované jižanské pláže, a je jim dobře. Ale je potřeba také myslet do budoucna a to je také cílem trvale udržitelného rozvoje. Vždyť co všechno už jsme způsobili? Svými zásahy si podkopáváme jámu pod vlastníma nohama. Ovzduší je znečištěné kvůli nám a netrpíme jím pouze my, ale také příroda a ostatní živé organismy v ní žijící. Kyselé deště jsou jedním z největších problémů, kterým lze zabránit pouze snížením vypouštění znečišťujících látek továrnami, které dokonce ještě k tomu občas nechají unikat odpadní látky do přilehlých řek. Odpad byl vždycky problém. Některé věci se dají pálit, což je opět špatné pro ovzduší, nebo se dají recyklovat a někdy ani to ne. A co tedy s nimi? Nejlepší by bylo použití těchto věcí co nejvíce minimalizovat a snažit se využívat recyklovatelné materiály, čímž se také sníží úbytek nerostných surovin a lesů. Není nic jednoduššího než se zapojit tříděním domácího odpadu na recyklovatelné a na dále nevyužitelné.

Snížení těžby nerostných surovin je jediná možnost, jak zanechat potomkům ukázku černého či hnědého uhlí, bauxitu, ropy či železa. Vždyť jak velká je výhra lidí a techniky nad chudinkou Zemí, když z ní můžeme dolovat něco, co pak spálíme nebo využijeme na výrobu dalších výrobků. Měníme tím úplně její podobu a až v posledních letech, kdy už je situace vážná, si začínáme uvědomovat jak důležité je šetřit vyčerpatelnými materiály. Uhlí a ropu těžíme o sto šest i přesto, že bychom mohli více využívat alternativní zdroje energie jako je například vítr, síla vody nebo sluneční záření. Lidé si uvědomili, že těchto neobnovitelných paliv rychle ubývá a tak vynalezli jaderné elektrárny. Ale to jsme opět v koncích, jelikož jaderný odpad je ten nejnebezpečnější. Energie je samozřejmě velice důležitá pro náš život, ale dýchat ji nemůžeme. K tomu potřebujeme živou vegetaci, díky níž jsme naživu. Lesy a pralesy jsou však nevěřícně rychle ničeny přímo člověkem, který si na jejich místech zakládá pole, či dokonce staví dům svých snů. Jak dlouho však trvá, než vyroste opět plnohodnotný les? Dvacet, třicet, čtyřicet let? Možná i více.
Problém nevězí pouze v kyselých deštích, odpadu, těžbě, či kácení lesů, ale například také v růstu populace nebo šíření smrtelných nemocí. Země má omezený povrch a tím pádem se na ní vejde omezený počet lidí. Dlouhodobý výrazný růst populace je samozřejmě náznakem problémů do budoucna. Zvýšení zemědělské produkce, potřeba větších rozsáhlejších ploch pro pěstování a to znamená více kácení lesů. Ideální tedy je, aby přirozený přírůstek byl co nejvíce konstantní.

V rozvojových zemích, kde neustále přibývá obyvatelstvo, se většinou objevují choroby a nemoci, díky nímž by mohlo lidstvo značně prořídnout. Můžeme zmínit například známý zákeřný vir HIV, který způsobuje nemoc AIDS, na kterou v dnešní době, hlavně v Africe, umírá velká spousta lidí. Jde však o to, že většina obyvatelstva z těchto rozvojových oblastí je negramotná a tím méně myslí na budoucnost a na to, co dalším šířením choroby mohou způsobit za katastrofu.

Co považuji jako prvotní krok ke zlepšení situace? V prvé řadě zlepšit informovanost nejenom o těchto problémech. Pokud již děti začnou být odmala vychováváni k tomu, aby si vážily přírody a všeho co k ní patří, situace se určitě značně zlepší. Každý by si měl uvědomit, že naši předci nám také přenechali prostředí, ve kterém jsme schopni žít, a proto se musíme snažit tuto tradici předat dál a nechovat se jako sobci tím, že si budeme užívat a nezbude tu po nás nic krásného, z čeho by se mohly budoucí generace radovat.

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=3742