Je podvečer a já zapínám televizi abych se z televizních novin dozvěděl něco nového. Myslel jsem si, že tam spatřím návod jak žít v souladu a míru. Místo toho mi tam ukazovali samé násilí. Jedna z těch všedních událostí byla zpráva, že v jakémsi americkém městečku parta mladíků tíhnoucích k fašistickému hnutí, nastražila ve škole bomby a usmrtila šestnáct spolužáků. Společnost v zastoupení médií tento čin odsoudila.
A já se ptám?: „Když je tolik soudců, tedy víme co je správné, proč násilí neubývá?“
Příčiny spatřuji již na počátku výchovy.
Od narození nám naši rodiče říkají „pravdu“, kterou se dověděli od svých rodičů,
ti od svých atd. atd. Pravda je tak vzdálena pravdě, že již toto slovo ztrácí smysl.
Dovolte mi, abych to vysvětlil. Pravda by měla být objektivním náhledem na realitu
a skutečnosti vytvořené námi i našimi předky.
Avšak tato pravda se nám stále vzdaluje díky našemu školskému a výchovnému systému.
Ten samozřejmě o sobě tvrdí že je dokonalí. Většina lidí a velkých myslitelů se domnívá:
Smyslem vzdělání je předávat vědomosti a zkušenosti rodiny, společnosti nebo národa.
Dle mého názoru má však vzdělání málo společného s vědomostmi, natož potom s moudrostí. Všichni nás učí co si máme myslet, místo toho aby nás učili jak máme myslet.
Tím se vracím k tomu co pravda je a co není.
Když nám naši učitelé předávají vědomosti, tím nám vlastně říkají co si máme myslet.
To znamená, že nám říkají co považují za pravdu a my to máme považovat za totéž.
Tudíž nás nikdo neučí vytvářet si vlastní názory, naopak jsou nežádoucí a považované za lži.
Celá historie je psána z hledisek lidí, kteří tvrdí že jsou nezaujati a mají pravdu.
Tvrdí to ti, jenž mají příležitost, což znamená že jsou u moci. Tím však pouze obhajují vlastní vítězství a sami sebe. Představme si to na příkladu.
Během druhé světové války se událo mnoho zvěrstev páchaných na lidech s jiným myšlením, rasou, vzhledem, původem nebo vyznáním. Díky „shodě okolností“ vyhrálo válku USA po boku SSSR nad nacisty. Dnes se učíme že nacismus je špatný a nejlepší je socialismus (ba už ani tato pravda není pravdou). Představme si, kdyby vyhráli nacisté.
Co by nás asi tak učili?
Že „komunisti“ jsou tyrani, odbojáři a partyzáni vrazi? Že židé a cikáni byli opravdu tak špatní? Tato pravda by se stala světovým názorem a celosvětově uznávanou pravdou. Pravda by to byla, avšak pouze politická, protože to je pravda pouze jedné politické strany.
Proč nás ve školách učí pravdu a nedají nám možnost vytvořit si vlastní pravdu?
Protože obhajují sami sebe?
Proč nás učí vědomostem a ne moudrosti?
Vědomosti se dají zneužít, špatně pochopit a také se vytrácejí. Jediné co zůstává je moudrost . Moudrost založená na zkušenostech a pravdě vytvořené ve vlastní realitě vlastním úsudkem,
ne však na fikcích a politických pravdách. Moudrosti se nedá zneužít nebo ji špatně pochopit.
Jako se tomu stalo, jak jsem již uvedl, v USA.
Ti mladí lidé neměli pravděpodobně dostatek možností si vytvořit vlastní názor a asi se je na něj ani nikdo neptal. Jediné co mají, jsou pravdy společnosti, ať již dobře nebo špatně pochopené. Proč je tedy tolik soudců, když není žádný dobrý učitel, který by nás učil fakta a nechal nás vytvořit si vlastní pravdu?
Mé názory mohou vytvářet dojem špatného úsudku o společnosti a toho, že mám tendenci ji pomlouvat a odsuzovat.
Já však nepomlouvám ani neodsuzuji, ale ptám se sám sebe:
„Je to společnost špatná nebo dobrá?“
Jestliže je dobrá, tak skutečnosti jako znečišťování životního prostředí, veleslavené vojenské přehlídky, společensky uznávané zbrojařské firmy, znásilňování, rabování, umělé potraty,
prosazování tzv. „ dobrých a užitečných“ válek atd. jsou vlastně v pořádku.
Jestliže je špatná, tak proč? Kde vzniká to zlo?
Dovoluji si použít myšlenku spisovatele Jeana Jacquese Rousseaua, který ve svém pedagogickém románu Emil vypráví o tom, že se člověk nenarodí špatný, pouze ho tak společnost vychová.
Já se s tímto názorem plně ztotožňuji a opět se ptám.
„Kdo je společnost? Kdo mě vlastně vychovává? Kdo mě učí moudrosti?“
Znovu a znovu si sám odpovídám.
Rodiče, škola, stát a jeho uznávané pravdy.
Tak proč tedy lidé, kteří nás vychovávají nás soudí jako nás a ne jako sami sebe?
Připadá mi to, jako když naši předkové vše dělali dobře a mladí jsou to zlo.
Proto apeluji !!!
Ptejte se nás, učte nás moudrosti v závislosti na vědění a ne vědění.
Škola a rodina má význam pro lidstvo a jedince nejenom jako příprava
do zaměstnání.
Jsou mnohem důležitější a proto Vás žádám!!!
Hněťte, tvořte a spřádejte nás dle vlastního vědomí a svědomí pomocí lásky
a ne politických osnov.

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=276