kost, os – tkáň obsahující tvrdé pojivo tvořené kostními buňkami (osteocyty) a základní hmotou. Obsahuje organickou a anorganickou složku. Rozlišují se kosti dlouhé, krátké a ploché. Dlouhé kosti jsou tvořeny tělem (diafýzou), odděleným na obou koncích růstovou chrupavkou od epifýzy. Růst kostí po obvodu probíhá z okostice, růst do délky z růstových chrupave


Nemoci kostí:
sval, musculus: – soubor svalových vláken; orgán pohybu živočicha. Má šlašitý začátek (na kosti nebo na jiném pevném útvaru), tzv. hlavu a bříško a na konci přechází ve šlašitý úpon, kterým se připojuje k podkladu (kost, kůže, kloubní pouzdro, útrobní nebo smyslový orgán). Povrch svalu je kryt fascií. Funkce svalu je dána jeho schopností smršťovat se a uvolňovat; podnět vychází z mozkomíšních nervů; a) svaly hladké tvoří výstelku stěn vnitřních orgánů (žaludku, střeva, dělohy, cév, průdušnice, průdušek, močového měchýře aj.). Pracují pomalu, nezávisle na vůli a prakticky nepodléhají únavě. Mají i v klidovém stavu stálé napětí. Jsou řízeny autonomním nerstvem (viz též nervová soustava); b) svaly příčně pruhované (kosterní) jsou ovládané vůlí (viz též svalová soustava, svalová tkáň); c) sval srdeční (myocardium) pracuje rytmicky, nezávisle na vůli. Část jeho buněk převzala řízení srdeční činnosti (tzv. převodní srdeční systém); viz též sinoatriální systém, sinoatriální uzel.

Nemoci svalů:

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=2200