Lermontov, Michail Jurjevič - Démon

Démon - Michail Jurjevič Lermontov
Na tomto tématu pracoval Lermontov od samého začátku své literární činnosti. Pracoval na ní už od 15 let, od roku 1829. Vyšlo asi 6 verzí Démona, ta poslední byla definitivní. Teprve v 5. díle byl děj této poémy přenesen na Kavkaz a tím báseň nabyla určitosti a konkrétnosti. Tamara, která v předchozích dílech vystupovala jen jako jeptiška, se stala gruzínskou princeznou. Navíc děj na Kavkazu mohl být snadno obohacen, protože tato místa znal Lermontov za své zkušenosti. Roku 1840 se Lermontov s tímto dílem loučí a nazývá Démona „nerozumným, vášnivým, dětským blouzněním“.
Démon byl v podstatě obyčejnou postavou, dokud se nevzbouřil Bohu, který ho odsoudil k věčnému neštěstí a žití bez lásky. (V básni často Démon vzpomíná na svou minulost: „…proud lepších dní, dní bez zármutku v zrcadle vzpomínek jím dul – těch dní, kdy po světelné říši plul jasem, čistý cherubín…“). Nedokáže se smířit s osudem, který mu přisoudil Bůh. Snaží se prolomit jeho prokletí – chce si tedy najít ženu, kterou bude milovat. Jednou, při jeho cestě po nebi, zabloudí do Gruzie, na bál, kde se vdává gruzínská princezna. Jakmile ji spatří, zamiluje se do ní (Několikrát opěvuje její krásu: „…Věř, od těch dob, co pryč jsme z ráje, že kráska, jakou Tamara je, pod jižním sluncem nekvetla…“) Po záhadném rozhovoru začne Tamara po Démonovi toužit. Je velice nešťastná, a tak chce odejít do kláštera („…Lstný duch mě souží, nedovedu se stříci snů, jež z něho jdou. Hynu – slituj se nade mnou! Odveď mě, otče, do kláštera…“) Ale ani tady nemá Tamara v duši klid („…však v hrubé monastýrské říze jak pod vyšitým brokátem jí rostly v srdci rozžatém sny zakázané jako dříve…) Jednou má možnost se Tamara s Démonem setkat a rozmlouvat s ním. (…T: A trest? A peklo se svým děsem? D: Nu což! Budeš tam se mnou ty!…) Nakonec Démon Tamaru svou láskou umučí. Po její smrti pochopí, že prohrál.
Na samém konci díla se i odráží filosofie Lermontova života (…Žárlivě svoji kořist střeží zde temná žula Kazbeku a hroby v klidu věčna leží přes věčný neklid v člověku.)

 

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=1865