Pythagoras, eleaté, sofisté
Pythagoras, eleaté, sofisté
Pythagorejský spolek – idealistická škola, působili v Krotonu /J Itálie/
Pythagoras ze Sámu
6. – 5. st. pnl, zakladatel spolku, tajná organizace, pravidla, hierarchie, Pyt. jako polobůh, má vždy pravdu, studium náboženství, morálky, vědy a šíření, existuje 200 let, člověk potřebuje pána, stranická organizace, upřednostňuje vládu aristokracie, největší ctností člověka je poslušnost
3 typy bytostí: bohové
: lidobohové /Pythagoras/
: lidé
podstata světa je ideální = číslo /v přírodě je vše měřitelná = geometrická veličina, poměr mezi věcmi, přisuzovali jim vlastnosti /rozum, spravedlnost/, celý vesmír = harmonie /jednota/
čísla sudá, lichá, sudolichá
dialektické prvky / učení o protikladech 10 – ideální číslo/ -> dobro x zlo, světlo x tma, pravé x levé, mužské x ženské, sudé x liché, záporné x kladné, rovné x křivé, mez x omezené, jediné x mnohé
è nejsou zdrojem vývoje, statistické, není pravá dialektika
učení o hudbě sfér – každá planeta vydává nějaký zvuk -> harmonický, 10. planetu si vmysleli = Antizemě, slyšíme je citem pro harmonii
trapný objev – zkoumali hranu a úhlopříčku čtverce, pokud vydělíme -> ir. číslo – neuznávají, utajeno, chaos, dokonalým tělesem je koule
Eleaté – pol. 6. – pol 5. st. pnl
Ve městě Elea, J Itálie = Velké Řecko
Zakladatel Xenofanes z Kolofonu, Parmenides z Eleje, Zenon z Eleje, Melisos ze Sámu
otázka existence pohybu, polemizují z Herakleitem, snaha o vyvrácení jeho teorie metafyzické učení -> negativní dialektika = důkaz sporem /výchozí teze je nepravda -> rozpor -> vyvození – výchozí teze je nesprávná/
Pohyb neexistuje, vidíme ho, ale je to zdání-> racionalisté, smysly klamou
X. z K. – zakladatel, o přírodě, ve verších, bytí jedno je věčné, nemění se, sobě rovné, totožné samo se sebou, neexistuje pohyb, z nebytí nemůže vzniknout bytí
Náboženství: kritika antropomorfních představ o bozích /vypadají jako člověk/, nemůže jich být víc /Bůh je ideální/, lidé o bozích nic konkrétního neví, bůh je ztotožněn s přírodou /panteismus/, naivní kosmologické představy
P. z E. – 500 pnl, báseň o přírodě – putování mladíka k bohyni, která mu ukáže pravdu
Bytí je, nebytí není. – souhlasí s X. K., nekonečné v čase, je kulovité /prostorově omezené/
Nebytí – pohyblivé, proměnlivé, mnohost, vznik, změna, neskutečnost, zdání
Postavil proti sobě protiklady, proti jevu staví podstatu /smysly x rozumu/, ne dialekticky
Země střed vesmíru, kolem soustředné kruhy a uprostřed sídlí bohyně Práva a Nutnosti -> determinace
Zenon
Aporie – slepé uličky rozumu, nepřekonatelná nesnáz -> 4 důkazy, že pohyb neexistuje
Dichotomie /půlení/, Achilles a želva, Letící šíp, Stadion
Dichotomie – stále jsme v nějakém bodě, prostor souhrn bodů, mezi nimi žádná spojitost kouskování času na klidové body.
Achilles a želva – rychlost x pomalosti
Čas není souhrnem řady časových bodů, podstatná vlastnost času je plynulost – námitka, rozkouskovanost je pouze pocitem /domněnkou člověka/, kouskování času není objektivní vlastností času
Melisos ze Sámu –4. st. pnl
Rozvíjí učení, jsoucno není kulovité, ale je neomezené v prostoru a čase, popírá prázdnotu prostoru
Sofisté
5. 1/2 4. st. pnl
= učitel filozofie, mudrc, znalec, učí lidi myslet a jednat – filozofující rétorika = královna všech umění /záleží na tom, jak umíme svůj názor podat – nemusí být pravda/, později umluvit protivníka – nejde o pravdu,
formálně správná argumentace – slovní kejklíři, škola upadá, přispěli k vývoji formální logiky, kritizuje je Platon a Aristoteles -> berou za služby peníze
Aristoteles zkoumá způsob jejich myšlení – sofistické důkazy -> jak vznikají sofismata = logické úskoky, nesprávné argumenty, maskované vnější formální správností
Protagoras – 5. st. pnl, z Abder
1. „Jak se to zdá, takové to je.“
– v poznání hlavní roli mají smysly, sensualista, rozum nás klame, v úvahách děláme chybu.
2. „Člověk je měrou všech věcí jsoucích, že jsou, a nejsoucí, že nejsou.“
- subjektivismus, vztažnost k člověku – člověk je pozorovatel, relativismus, na jednu věc mohou mít lidé jiný názor, pochybovačnost k možnostem najít objektivní pravdu = skepse
3. „Mínění užitečné je pravdivé a škodlivé je nepravdivé.“
- zkoumá, co je to pravda, kriteriem pravdivosti je užitek pro subjekt /zkoumající/, přístup, kdy užitek je základním kritériem pravdivosti je utilitarismus /utilis/, základ pragmatismu
Gorgias – žák Empedokla, 5. – 4. st. pnl, polemizoval s eleaty /racionalisté/, potřeba vrátit se k smyslovému poznání
1. „Nic neexistuje.“ – nihilismus
2. „Existuje-li něco, je to nepoznatelné.“ – agnosticismus
3. „Je-li to poznatelné, je to nepochopitelné.“ /nesdělitelné/
skepticismus k racionálním vysvětlením, položil problémové otázky -> rozvoj logiky
tato škola není jednotná v soc. věcech, stát vzniká na základě spol. smlouvy, i přírodní uspořádání /Hobse,, Rouseaut, Lao‘c/
problém theodicey – jak to, že ve světě existuje zlo, když nad vším je hodný Bůh?
- někteří Boha omlouvají, přemnožení
- někteří odmítli existenci Bohů /bezbožnictví/, Bůh by měl být dobrý, pokud dopouští zlo není Bohem, náboženství – je výmysl zákonodárců
- etika byla relativní – nejde říct, co je dobré a zlé, relativní, jak pro koho „Jiný kraj – jiný mrav.“
- Vysmívali se obecným normám
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Stáhnout -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát