Lessing Gotthold Ephraim
Lessing Gotthold Ephraim
* 22. 1. 1729, † 15. 2. 1781
Německý osvícenský dramatik, básník, publicista, filosof, estetik, literární teoretik a kritik.
Od roku 1767 byl dramaturgem v divadle v Hamburku (Hamburská dramaturgie).
Bojoval proti nevolnickému zřízení a jeho ideologii, netolerantnosti ve víře i v názorech vůbec. Pro Lessinga je rozum nejvyšším kritériem.
Přimkl se k anglickému dramatu, za vzor lidovosti a realismu prohlásil tvorbu Shakespearovu. Odmítl trojí jednotu času, místa a děje .
Zdůraznil roli fantazie v umělecké tvorbě, položil základy ke srovnávací uměnovědě a vytyčil znaky odlišující výtvarné umění od poezie a to v díle Láokoón čili o Hranicích malířství a poezie (1776)
Z DÍLA:
Drama Miss Sara Sampson aneb Dvě milenky líčí tragiku měšťanské hrdinky a to vlastně poprvé na německém jevišti.
Veselohra Mína z Barnhelmu aneb Vojácké štěstí (1767), je měšťanskou komedií také první německou (na pruských jevištích byla zakázána).
Moudrý Nathan (1779) je typicky osvícenské drama, namířené proti netolerantnosti ve víře i v názorech vůbec.
Kritická je i tragédie Emilia Galotti (1772)
CITÁTY:
Jen to je ztraceno, čeho se sami vzdáme.
Tou nejlepší vděčností je štěstí, které se mění v "děkuji".
Čím je žena krásnější, tím má být upřímnější, protože jen upřímností může napravit škodu, kterou je schopna způsobit její krása.
Člověka stojí vždy mnoho úsilí, aby přesvědčil sám sebe, že je šťastný.
Na světě by se toho udělalo velice málo, kdybychom se stále ohlíželi na to, jak to
Omylem mládí je to, že se vždy pokládáme za šťastnější nebo nešťastnější, než jsme ve skutečnosti.
Hanba je oprávněná v každé situaci kromě jedné - když si přiznáme své chyby.
Největší chybou při výchově mládeže je nevnést ji k samotnému myšlení.
Nešťastný se rádi sdružují.
Nejenom děti se krmí pohádkami.
Jen to je ztraceno, čeho se sami vzdáváme.
Nejhorší předsudek je, považovat vlastní předsudek za ten nejrozumnější.
Na světě existuje nanejvýš jedna zlá žena. Bohužel každý jen tu svou má za onu jedinou.
Kdo váhá, hledá důvody, proč nesmí.
Kdo mne nazývá géniem, tomu bych nejraději dal pohlavek.
Nešťastní lidé se často spojují.
Když je někdo zdravý a chce se mu pracovat, nemusí se na světě ničeho bát.
Zjistil jsem, že se z knihy velmi poučím, ale samy ze mne člověka neučiní.
Svou pílí se může každý chlubit.
Ten nejpomalejší, který neztratil cíl z očí, jde stále ještě rychleji než ten, který bloudí bez cíle.
EMILIA GALOTTI
Tragédie inspirovaná antickou látkou a obracecí se proti soudobé společnosti v Německu.
Děj se odehrává v pěti dějstvích.
Princ je zamilován do krásné EMILIE GALOTTI , ale má i svou milenku HRABĚNKU ORSINU, kterou zas až moc nemiluje….
Přichází k němu malíř s objednaným portrétem hraběnky Orsiny, ale přináší s sebou ještě jeden portrét a to portrét princovi tajné lásky Emilie. Princ si obraz Emilie nechává…
Přichází princův sluha, přítel Marinelli a začíná rozhovor:
U K Á Z K A U K Á Z K A U K Á Z K A
DĚJSTVÍ PRVNÍ
Výstup šestý
Str. 36, 37, 38, 39
…
PRINC: …Což ve městě se nic neděje?
MARINELLI: Skoro nic.Neboť, že se dnes bude konat sňatek hraběte Appiani – není mnohem víc než nic.
PRINC: Hraběte Appiani? A s kýmpak? – Zaslechl jsem právě jen,že je zasnouben.
MARINELLI: Věc drželi přímo pod pokličkou. Neměli také proč dělat s tím příliš mnoho hluku.---Zasmějte se, princi. – Ale to se stává příliš citlivým lidem! Láska jim obyčejně zahraje nejhorší kousek. Děvče bez peněz a bez titulu ho umělo zaplést do svých sítí – s dost hezkou larvičkou, ale s okázalou ctností, vtipem --- a co já vím?
PRINC: Ten, kdo se bez dalších ohledů smí zcela oddat dojmům, jimiž na něho působí nevinnost a krása, ten je hoden, trvám, spíše závisti než výsměchu.- A jak se jmenuje ta šťastná?- Neboť přese všechno je Appiani-vím dobře, Marinelli, že ho nemůžete snést, právě tak jako on vás – přese všechno je Appiani velmi slušný mladík, krásný muž, bohatý muž, čestný muž. Tuze bych si přál připoutat ho k sobě. Budu na to ještě myslet.
MARINELLI: Není-li příliš pozdě.-Pokud jsem zaslechl, není v jeho plánech hledat si štěstí u dvora.-Chce s velitelkou svého srdce do svých piemontských údolí:-honit v Alpách kamzíky a cvičit sviště.-Co mu také jiného zbývá?Tady je s ním přece konec-pro ten stavu nedůstojný sňatek. Okruh nejlepší společnosti je mu uzavřen…
PRINC: Ta vaše nejlepší společnost! – v které panuje ceremoniel, nucenost, nuda a často i nedostatek.-Ale řekněte mi přece, pro koho přináší tuto velkou oběť?
MARINELLI: Je to jakási Emilia Galloti.
PRINC: Jak Marinelli? Jakási…
MARINELLI: Emilia Galloti.
PRINC: Emilia Galloti?- Není možná!
MARINELLI: Zcela jistě, milosti.
PRINC: Ne, povídám, to není pravda, to nemůže být.-Mýlíte se ve jménu.-Rod Galotti je velký.-Snad je to nějaká jiná Galotti, ale nikoli Emilia, nikoli Emilia!
MARINELLI: Emilia ---- Emilia Galloti.
PRINC: Tak existuje ještě nějaká jiná Galoti, která má obě jména stejná.- Řekl jste přece jakási Emilia Galloti – jakási. O té pravé by mohl jen blázen takto mluvit…
MARINELLI: Jste bez sebe, milosti. – Což znáte tuto Emiliu?
PRINC: Na mě je ptát se Marinelli, ne na něm.---Emilia Galloti? Dcera plukovníka Galloti u Sabionetty?
MARINELLI: Právě ta.
PRINC: Která bydlí se svou matkou tady v Guastalle?
MARINELLI: Právě ta.
PRINC: Nedaleko kostela Všech svatých?
MARINELLI: Právě ta.
PRINC: Vyslov jednou své prokleté „Právě ta“ a vraz mi dýku do srdce!
MARINELLI: Právě ta.
PRINC: Kate!---Ta?--- Emilia Galotti bude dnes…
MARINELLI: Harběnkou Appiani…Sňatek se bude konat zcela tiše na otcově statku u Sabionetty. K poledni tam odjíždí matka a dcera, hrabě a snad několik přátel.
PRINC: Pak jsem ztracen.---Pak nechci už žít!
…
Zoufalý princ se vydává do kostela kam se chodí Emilie každé ráno modlit, aby jí vyjevil své city, je ale odmítnut mlčením. Celý rozhovor vidí špehové hraběnky Orsiny.
Marinelliovi přátelé tedy přepadnou kočár ve kterém jede Emilia se svým nastávajícím na otcovo sídlo, kde se má konat svatba a hrabě Appiani je zabit, to však neví Emilie která je unesena, ale myslí si že ji princ a Marinelli vzali pouze pod ochranu dokud si pro ní nepřijde její matka. Ta se dostaví velice brzy, protože slyšela hlas své dcery. Matka již ví všechno o raním rozhovoru v kostele a proto chce dceru co nejrychleji dostat domů. A tu se na scéně objeví princova milenka- hraběnka Orsina, ale princ ji odbyl s tím, že nemá čas a Marinelli ji vypoví, o koho zde princ právě pečuje. Hraběnka, která už ví o smrti hraběte Appianiho si snadno domyslí, kdo má jeho smrt na svědomí, protože její zvědové jí řekli vše o t rozhovoru mezi princem a Emilií, ale myslí si že je princ s Emilii smluven. Přijíždí Emiliin otec, který také neví o Appianiho smrti a osamocená hraběnka Orsina mu vše vylíčí i se svou chybnou úvahou o spiknutí Emilie a prince. Emiliin otec je tedy rozhodnut skoncovat se životem své dcery, než aby se dostala do rukou prince. Je s ní ponechán o samotě, vše si pomalu rozmýšlí, ale Emilia, po té co se dozvídá o smrti svého nastávajícího chce se svým životem skoncovat Nakonec otec probodne Emilii dýkou od hraběnky Orsiny. Emilia umírá se slovy :“ RŮŽE ZLOMENÁ, PRVE NEŽ JÍ BOUŘE SERVE LISTY.“
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát