Rozvoj televize
ROZVOJ TELEVIZE
Přestože se televize pokládá za vynález dvacátého století, její počátky sahají do osmdesátých let devatenáctého století. Nápady vysílat obrazy na značnou vzdálenost se poprvé objevili v letech těsně po vynálezu telefonu. Lze-li na velkou vzdálenost vysílat hlas, proč ne obraz?
Od začátku bylo zřejmé, že obraz není možné poslat jako celek, a způsob, jak ho rozdělit a pak opět složit dohromady, navrhl v roce 1884 německý vynálezce Paul Nipkow. Použil točící se kotouče s dírami k rozdělení a následnému složení černobílého obrázku.
V roce 1906 ruský vědec Boris Rosing zkombinoval princip Nipkowova kotouče s katodovou trubicí, kterou v roce 1897 vynalezl Němec Ferdinand Braun, a vytvořil první velice primitivní televizní systém. Katodová trubice je dodnes základní součástí moderních televizorů.
Experimentální vysílání začala v Americe v roce 1928, ale první použitelný televizní systém vytvořil výstřední skotský vynálezce John Logie Baird v Londýně. V roce 1929 otevřel první televizní studio a použil Nipkowovy kotouče ve vysílači i v přijímači. Ale během několika málo let Bairdův kotoučový systém nahradila první fungující elektronická kamera, kterou v roce 1931 sestavil americký fyzik ruského původu Vladimir Zworykin.
První televizní vysílání tři dny v týdnu začalo v Berlíně v roce 1935. Německo se zpočátku rozhodlo pro systém s nízkým rozlišením 180 řádků. Německá televize používala mechanické kamery, a tak bylo nutno většinu programů nafilmovat. Vysílalo se až do roku 1943, kdy bylo studio zničeno spojeneckým náletem. Britská BBC zahájila první veřejné vysílání v roce 1936 a americká televize zahájila vysílání roku 1939 při otevření Světové výstavy v New Yorku. Barevné vysílání bylo experimentálně zahájeno ve Spojených státech v roce 1951 a o něco později zde začala poprvé vysílat i kabelová televize.
Podílely se na ní komerční společnosti pořady pro své předplatitele. Dovoluje větší množství kanálů než vysílání éterem. V Anglii a v Evropě se kabelová televize prosadila až v osmdesátých letech.
Někdy je součástí kabelové televize také satelitní vysílání, kdy se pořady přenášejí přes družici na talířovou anténu v ústřední stanici dané společnosti a ta je pak po kabelu posílá svým zákazníkům.
Mezi další televizní systémy, které se počátkem devadesátých let zavedly nebo testovaly, patří mikrovlnná televize přenášející až 60 stanic na krátké vzdálenosti, televize s vysokým rozlišením obrazu HDTV, jež používá více než 1200 obrazových řádků, a přímé družicové vysílání DBS na malé domácí družicové antény. Při tomto způsobu vysílání musejí vysílací společnosti signály kódovat, aby je mohl sledovat pouze předplatitel s řádným dekódovacím zařízením.
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát