Rasismus
Lidé žijí na různých místech naší planety v různých životních podmínkách. Ty měly vliv na barvu pleti i na kulturní rozvoj. Rozeznáváme tři základní lidské rasy – bílá, žlutá a černá. Na základě odlišnosti lidských ras vznikla teorie o lidských rasách.
Když evropské státy vytvářeli svá koloniální impéria, měl rasismus zdůvodňovat porobu a někdy i vyhlazovaní původního obyvatelstva. Četné zastánce rasových teorií lze nalézt ve Velké Británii,Francii, USA a Německu. Rasistické doktríny vycházejí z milné představy, že kulturní a psychické charakteristiky celých populací národů, národností a kmenů jsou závislé na svých biologických a etnických základech, na svém rasovém původu. Tento původ je u každé skupiny jiný, odlišný a také různé lidské rasy prý pocházejí z různých druhů člověka.
Rasismus má mnoho podob a odstínů. Je to způsob myšlení a jednání, který se vyskytuje téměř všude ve světě, kde se setkávají příslušníci dvou nebo více lidských plemen. Vychází z předpokladu, že lidská plemena nejsou stejně hodnotná, přičemž se zpravidla zdůrazňují přednosti vlastní rasy. Rasisticky motivované jednání může mít jemné, skryté podoby, podoby společenského odstupu, šikanování a diskriminace, může však nabýt až násilných forem majících za následek smrt. Rasismus vychází z předpokladu o fyzické a duševní nerovnosti a nerovnosti lidských plemen a o rozhodujícím vlivu rasových odlišností na dějiny a kulturu lidské společnosti. Všem rasovým teoriím je vlastní představa o prapůvodním rozdělení na vyšší a nižší rasy. Vyšší rasy mají být tvůrci a nositeli civilizace, mají být povolány k vládnutí. Kdežto rasy nižší, neschopné kulturní tvořivosti se stávají objektem vykořisťování a útlaku. Představy o přirozené nerovnosti lidí vznikli již v otrokářské společnosti, kde sloužili k odstraňování nadvlády otrokářů nad otroky.
V době nacistické diktatury se stal rasismus součástí oficiální ideologie německého fašismu a byl využívám k ospravedlňování expanzivní politiky a vyhlazování miliónů příslušníků různých národů. Rasová opatření uplatňoval i japonský militarismus, do určité míry i italský fašismus a jiné reakční režimy. Historická zkušenost prokázala, že sociální, ekonomický a kulturní vývoj není určován rasovým složením obyvatelstva, ale povahou společenského řádu. Soudobý rasismus stejně jako jeho dřívější formy popírá rovnocennost lidských ras a jeho cílem je totální potlačení jiných národů. Rasové teorie se staly ideovým zdrojem a základem nacismu a fašismu.
V našich podmínkách se rasismus vztahuje především na vztahy bílého obyvatelstva a Rómů. Za reprezentanty bílého rasismu bývají nejčastěji označovány punkové a skinheadi. Živnou půdou tohoto hnutí je mládež ulice. Nejčastěji nezaměstnaná, nevyučená, nedostudovaná. Je paradoxní, že právě v době obnovy demokracie u nás vykrystalizovalo takové hnutí, v některých odchylkách přímo hrůzostrašné.
Nejsem rasista. Touto větou sám sebe ohodnotí asi téměř každý. Ale vzápětí dodá něco v tom smyslu, že Rómové především kradou a že by se s tím mělo něco udělat. Je to rasismus, nebo jen pocit ohrožení, projev pudu sebezáchrany? Jen v hlavním městě páchají Rómové 80% loupeží a více než 95% kapesních krádeží. Přestože podíl Rómů v počtu obyvatel České republiky tvoří 5%, na celkové kriminalitě se podílejí více než 17% a u loupeží dokonce 47%. Jedná se takřka výhradně o trestnou činnost proti bílým. Není tedy divu, že značná část obyvatel, přestože se rozhodně distancuje od rasismu se staví na stranu proti Rómům.
A co Vietnamci? Vždyť s Vietnamci mají v jiných zemích ty nejlepší zkušenosti. Jsou pilní pracovníci a zdatní obchodníci. A dále je tu hanobení židovského národa a jejich hřbitovů s nápisy „Zničte židy“.
Rasismus tu je, ať se nám to líbí nebo ne. A zřejmě se budeme muset smířit s výrokem, že se ho nikdy nepodaří plně likvidovat, lze ho jen udržet v únosných mezích. Cesty jsou teoreticky známy, jen se málo daří po nich vykročit. V současné době se každý ohrazuje dodržováním lidských práv a svobod. Zaslouží si to každý? Dodržuje každý svoje povinnosti? Potom se nemusí ohrazovat dodržováním lidských práv.
Výrazně pozitivní úlohu v boji proti rasismu má OSN, která na 20. zasedání Valného shromáždění OSN v roce 1965 přijala úmluvu o odstranění všech forem rasové diskriminace. 21.březen je v souladu s rozhodnutím Valného shromáždění OSN každoročně připomínán jako mezinárodní den boje za odstranění rasové diskriminace.
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát