Létající živočichové
LÉTAJÍCÍ ŽIVOČICHOVÉ
Létající tvorové a hlavně ptáci odpradávna fascinovali lidi lehkostí s jakou se pohybují vzduchem, neboť lidem byla tato schopnost dlouho upřena. Stali se inspirací mnoha konstruktérům létajících strojů počínaje bájným Daidalem, Leonardem da Vincim, ale i novodobým vynálezcům. V některých zemích byli uctíváni a jejich obrazy zdobily erby šlechticů a králů. Byli předlohou mytologických draků a fénixů a například holubice je dodnes považována za symbol míru.
Přestože v současnosti mezi živočichy kralují obloze ptáci, nebyli prvními létajícími tvory na Zemi. Vše začal hmyz, který bzučel nad velkými uhelnými bažinami již před více než 300 milióny lety. Ale pouze hmyzí skupiny jako vážky a švábi se dožily dnešních dob. Pravěký hmyz měl pravděpodobně často velká neposkladatelná křídla o rozpětí až 70 cm, která ho činila nepohyblivým cílem pro hladové predátory. Informace o něm můžeme získat pouze ze zkamenělin, a to ještě vzácně, protože malá a křehká hmyzí těla se často rozložila dříve než mohla být pohlcena bahnem a fosilizovat. Některé exempláře se dochovaly v jantaru, neboť tvor přilákaný vůní pryskyřice se přilepil na lepkavý povrch a po několika milionech let již ztvrdlou hmotu přeměněnou v jantar voda vymyla do moře.
Po nástupu hmyzu se asi před 200 milióny lety objevili pterosauři (mezi které patří Rhamphorhyuchus či Pteranodon) a létaví plazi. Pterosaurus Quetzalcoatlus byl se svým rozpětím křídel až 15 m největším létajícím zvířetem vůbec.
Ptakoještěři se vyvinuli ve dvou hlavních skupinách. První, kterou tvořili ramforynchoidi se objevila před 200 milióny lety. Její zástupci měli zuby a dlouhý ocas, který pravděpodobně sloužil jako kormidlo, narozdíl od pterodaktyloidů. Všichni tito ještěři však vyhynuli spolu s ostatními dinosaury před 65 milióny lety.
Třetí skupinou jsou ptáci, kteří se začali třepotat vzduchem asi před 150 mil. lety. Jejich vůbec nejstarší zástupce je Archaeopteryx, jehož zkamenělé zbytky byly objeveny v německém lomu v roce 1861. Byl asi 35 cm dlouhý, měl nohy podobné ptačím a byl vybaven drápy na předních končetinách pomocí nichž se mohl uchylovat před svým pronásledovatelem na strom.
Některé vědce přivedla kostra Archaeopteryxe k doměnce, že ptáci jsou jen opeření dinosauři, což by znamenalo, že praještěři tak docela nevyhynuli.
Poslední skupinou se schopností létat jsou netopýři, kteří se objevili před 50 milióny let. Jsou to jediní savci, kteří aktivně létají. Jejich křídla tvoří tenká kožovitá blána, napjatá mezi prodlouženými prsty předních končetin a upínající se vzadu na nohy a ocas. Jsou to noční zvířata. V noci létají a ve dne odpočívají zavěšeni hlavou dolů v nejrůznějších úkrytech, především na stropech jeskyní, na půdách nebo ve sklepích. Většinou jsou to společenští živočichové, kteří žijí v početných koloniích. Obrovské kolonie jihoamerického druhu Tarada brasiliensis čítají až několik miliónů kusů.
Tvar všech těchto živočichů se vyvíjel k létání. Mají široká plochá křídla, která ovládají velmi výkonné svaly. Mají lehká těla s mnoha útvary snižujícími jejich hmotnost, jako např. duté kosti. Ptáci, netopýři a hmyz mohou řídit své pohyby nahoru, dolů nebo do strany. Tím se odlišují od klouzavých živočichů, kteří mají jednodušší řízení a mohou se snášet jen dolů.
Pro okřídlený hmyz, který zahrnuje motýly, můry, komáry, brouky a mouchy jsou příznačné dva páry křídel. Většinou jsou z tenké blanky, protkané výstužnými žilkami. Křídla jsou připojena ke střednímu dílu těla, ke hrudi. Malý hmyz jako moskyt mávne křídly až pětsetkrát za sekundu, pakomáři dokonce tisíckrát. Například moucha pohybuje svými křídly dolů a nahoru, to dává jejímu tělu vznosnou sílu při pohybu.
Ptáci mohou stoupat, prudce klesat, zatáčet a plachtit podle své vůle. Při pohybu křídel k zemi je vzduch hnán vzad a dolů, což žene ptáka vpřed a vzhůru. Ptáci jsou vybaveni mohutnými hrudními svaly, které rozpohybovávají křídla směrem dolů, naopak menší svaly na zádech křídla zdvihají. Křídla tvořená peřím se dělí na letová a prachová. Zatímco letová svou neprodyšností dobře vytlačují vzduch, prachová se svým hladkým povrchem umožňují vzduchu snadno proudit.
Největší rozpětí křídel má ze současně žijících ptáků albatros stěhovavý, jehož největší zaznamenaný zástupce měl rozpětí 3,63 m. Rekordní výška letu byla zaznamenána u supa Ruppellova, který se ve výšce 11277 m nad zemí srazil s letadlem.
Zvláštní schopností se vyznačují netopýři, kteří pomocí svého echolokátoru vydávají řadu vysokých zvuků šířících se nočním vzduchem a narážejících do všech předmětů. Netopýrovy bystré uši zachycují vracející se ozvěnu, pomocí které může netopýr rozeznat vzdálenost a velikost předmětů a zavčas se jim vyhnout.
Zatímco ptákům jako jsou tučnáci bylo létání upřeno kvůli jejich častému pobytu na souši, existuje druh ryby, která se naopak létat naučila. Díky mimořádně velké spodní části ocasní ploutve nabere rychlost, vymrští se nad hladinu, kde roztáhne ploutve jinak složené podél boků. Když se do takové ryby opře vítr, může letět až tři metry vysoko. Když ryba opět klesne ocasem pod hladinu, začne jím prudce mávat ze strany na stranu, což jí udrží ještě nějakou dobu ve vzduchu.Takto může uletět až 400 m.
NEJZNÁMĚJŠÍ LÉTAJÍCÍ ŽIVOČICHOVÉ:
Orel skalní (Aquila chrysaetos), obývá Evropu, severní Afriku a Severní Ameriku. Původně žil na celém území jak v nížinách, tak i na horách, dnes se však udržel většinou už jen v nepřístupných horských oblastech nebo ve zbytcích rozsáhlých lesů. V mnoha zemích a také např. na Slovensku, kde sídlí nejčastěji na nepřístupných skalních římsách a výklencích, je chráněn jako vzácná přírodní památka.
Jeho hnízdo je hrubá stavba z větví, do kterého klade samice 1-3 vejce, z nichž se po sedmi až osmi týdnech líhnou mláďata. Nejstarší mládě své sourozence obvykle zahubí, až zůstane ve hnízdě samo. Opustí ho až za tři měsíce, kdy je schopno létání. Nízkým letem překvapuje orel svou kořist, jíž jsou v horách nejčastěji svišti, v nížinách sysli a zajíci. Troufne si i na lišku a asijští sokolníci vycvičí orly dokonce i k lovu na sajgy a vlky.
Včely medonosné opatřují svým larvám zásobu potravy v podobě pylu a medu, nikoli hmyzu nebo pavouků, jak to dělají někteří jiní žahadloví blanokřídlí. Ty druhy vos, které nemají na nohách pylové košíčky jako včely, a ty včely, kterým pylové košíčky na nohách chybějí lze rozeznat od vos podle chlupů na těle. Pyl z květů ulpívá na těchto chlupech a tak jej včely přenášejí z květu na květ.
Jejich kolonie se skládají z jediné matky (samičky), několika trubců (samečků) a mnoha dělnic.
Výr velký je největší evropskou sovou vůbec. Je dlouhý až 70 cm a v rozpětí křídel měří přes 160 cm. Hnízdí na skalách a v lesnatých krajinách a je u nás přísně chráněn. Myslivci chovají dodnes výry v zajetí a používají jich při odstřelu dravců a vran. Tento způsob lovu „na výrovku“ využívá tradičního nepřátelství mezí sovami a denními ptáky.
Komáři – Je známo více než 2000 druhů komárů, kteří jsou rozšířeni od arktických oblastí až po tropy. Patří do řádu dvojkřídlých.
Stádium kukly u komárů trvá obvykle jen několik dnů a dospělci se páří brzy po vylíhnutí. Samečci, které poznáme podle peříčkovitých tykadel, obvykle hynou brzy po spáření. Ti, kteří vydrží naživu několik dní, se živý nektarem rostlin. Samičky se musí většinou nasát krve živočichů, než počnou klást vajíčka.
Komáří bodnutí svědí a mohou se jím přenášet na člověka a domácí zvířata různé choroby jako například malárie, žlutá zimnice nebo zánět mozkových blan.
Vrabec polní má kaštanově hnědé temeno a bělavý límec zepředu na krku. Spolu s vrabcem domácím doprovází člověka takřka po celém světě. Vyhledává především zahrady a okraje polí a hnízdí pospolitě ve stromech a keřích, často také ve stěnách hnízd některých velkých ptáků jako čápů a orlů. Přestože jsou vrabci především zrnožraví ptáci, krmí mláďata takřka výlučně hmyzem nebo drobnými bezobratlými živočichy. Samička klade zpravidla 3-6 vajec.
POUŽITÁ LITERATURA:
Parker, S.: Jak žili dinosauři. Osveta, Martin 1991
Norman, D.: Dinosauři. Fortuna Print, Praha 1993
Mound, L.: Hmyz. Fortuna Print, Praha 1993
Parker, S.: Létání a létající stroje. Osveta, Martin 1994
Alen, D. L., Cox, V.: ABC Přírody. Reader`s Digest Výběr, Praha 1997
Guinessova kniha rekordů 1996. Olympia, Praha 1995
Od agamy po žraloka. Artia Albatros, 1974
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát