2. ROZMNOŽOVÁNÍ BUNĚK
Schopnost rozmnožování (reprodukce je obecnou vlastností všech buněk. Probíhá cytokinézou, kdy z buňky mateřské vznikají 2 buňky dceřinné.
Druhy cytokinézy:
Rozdělení buňky předchází dělení jádra (karyokinéza).
Má dvě formy:
Průběh mitózy:
Dělící se jádro vytváří dělící figuru tvořenou dělícím (také achromatickým) vřeténkem. V živočišných buňkách se na formování dělící (mitotické) figury podílí centriol (dělící tělísko, které se nachází v blízkosti jádra). Buňky vyšších rostlin centriol nemají.
4 fáze mitózy:
(při dělení jádra došlo k rozštěpení chromozomů, každá polovina obsahuje + molekula DNA) dvojitá stavba se obnovuje v S fázi buněčného cyklu)
Chromozóm:
Buněčný cyklus
Fáze buněčného cyklu (v časovém sledu):
1. G1 - předsyntetická fáze
- trvá 1/3 cyklu, probíhá v ní syntetické procesy, buňka roste a připravuje se na replikaci DNA
- je tu hlavní kontrolní uzel buněčného cyklu, kde se může za nevhodných vnějších podmínek cyklus zastavit
2. S - fáze syntetická
3. G2 - postsyntetická fáze:
4. M - mitotická fáze
Generační doba buňky = trvání buněčného cyklu
Regulace buněčného cyklu
Během ontogeneze (individuálního vývoje) živočichů ztrácí většina buněk schopnost se dělit, čímž je ukončen růst organismu. U dospělého člověka je dělící schopnost omezena jen na buňky obnovující střevní sliznici, kůži a krvetvorný systém, dělení jiných buněk může být obnoveno při hojivých procesech.
Faktory ovlivňující buň. činnost:
a) vnější
- fyzikální
- chemické
- vně buňky
b) vnitřní- enzymy a geny
-uvnitř buňky
Chemické faktory se dělí na:
Prakticky každá látka v nadměrném množství působí v buňce inhibičně,
toxicky (vyvolává poškození či smrt buňky) a naopak často v malé koncentraci
působí stimulačně.
Podle původu mohou být látky:
Příklad:
antibiotika - cytostatika inhibující syntézu nukleových kyselin a bílkovin bakterií
karcinogeny - látky vyvolávající vznik nádorů
Fyzikální faktory:
a) teplota
b) ionizující záření
Meioza = redukční dělení
Zvláštní typ buněčného cyklu, kterým vznikají gamety (pohlavní buňky). Gamety obsahují haploidní počet chromozomů ( n ). V průběhu meiozy dochází ke snížení z diploidního na haploidní počet chromozomů.
Podstata je v tom, že proběhne jednou replikace DNA a 2x cytokinéze.
Meioza se dělí na:
I. meiotické dělení - probíhá úplná mitóza, replikace DNA, zdvojení chromozomů
II. meiotické dělení - nastupuje ihned anafáze a telofáze. V tomto cyklu začíná ihned M fáze bez replikace DNA.
V průběhu meiozy dochází také k procesům:
Výsledkem jsou čtyři buňky s polovičním počtem chromozomů - n.
Diferenciace buněk
Je to děj, kdy z embryonální všehoschopné buňky vzniká buňka funkčně i strukturně specializovaná. Nastává již v zárodečném (embryonálním) vývoji jedince (ontogenezi) při dělení zygoty na zárodečné listy, kde se buňky každého zárodečného listu dále diferencují (např. buňky ektodermu se dále diferencují na buňky nervové, epitelové buňky pokožky, buňky receptorů).
Při diferenciaci se uplatňují faktory vnější a vnitřní, jejichž působením se aktivuje určitá část genetické informace buňky.
Vnitřní faktory- složení cytoplazmy, která obsahuje dosud neznámé faktory ovlivňující diferenciaci.
Vnější faktory - vliv hormonů, látek vylučovaných buňkami do okolí, vzájemný kontakt buněk
(Faktory nejsou dosud přesně známé).
Všechny diferencované buňky mají stejný genetický základ (genetickou informaci), jen u nich došlo vlivem regulačních faktorů k aktivaci jiné části genetického základu.